11.–16. 01. 2026
V lednu jsme nevyměnili sešity za svahy jen tak ledajaké – první ročník se vydal rovnou do rakouských Alp. Kufry plné lyžařského vybavení, batohy nacpané sladkostmi a hlavy plné očekávání. Cíl byl jasný: zalyžovat si, užít si sníh a vrátit se domů s historkami, které se budou vyprávět ještě u maturity. Po dlouhé cestě autobusem jsme dorazili do hor, kde nás přivítal sníh, mráz a pocit, že ty kopce jsou nějak mnohem větší než na fotkách. První obloučky daly jasně najevo, kdo stál na lyžích už v pěti letech a kdo se s nimi seznamuje.
Jedním z vrcholů byl Kitzsteinhorn. Ledovec nabídl perfektní sněhové podmínky, dechberoucí výhledy a pocit, že jsme se ocitli na pohlednici. Někteří objevili lásku k carvingu, jiní k horkému čaji na horské chatě. A všichni jsme objevili, že slovo „modrá sjezdovka“ může znamenat různé věci. V Saalbachu se jelo ve velkém stylu. Široké sjezdovky, slunce a ideální podmínky. Nechyběly „selfička“, hromadné focení a závody o to, kdo bude mít večer největší hlad. Na Schmittenhöhe už bylo znát, že dny na lyžích zanechaly stopy – hlavně na stehnech. Přesto jsme si sluneční den užili naplno. Každý oblouk byl lepší než ten první a slunečné inverzní počasí bylo potěšením nejen pro duši.
Lyžařský kurz ale nebyl jen o lyžování. Večery patřily hrám, smíchu, společným zážitkům a debatám o tom, kdo dneska spadl nejvtipněji. Kolektiv se stmelil rychleji než sněhová koule při koulovačce.
Lyžařský kurz v rakouských Alpách byl nezapomenutelným startem do středoškolských let. Odjížděli jsme unavení, lehce bolaví, ale nadšení. A hlavně – bohatší o zážitky, nové dovednosti a vzpomínky, které jen tak neroztají. Alpy nám ukázaly, že lyžák není jen školní povinnost, ale dobrodružství, které stojí za to.