Moskva – metropole Ruské federace. Většině z nás se asi vybaví Kreml a Rudé náměstí, stejně tak jako ochlazení vztahů mezi námi a Ruskem. Co o něm však vlastně víme? Pro mnohé je Rusko a Moskva zahalena určitým tajemstvím, do styku s ním většinou přicházíme jen skrze média. Jaké je však Rusko a jeho metropole ve skutečnosti? Měl jsem tu čest a ve dnech 1. – 5. 11.2016 jsem se zúčastnil jubilejního 10. sjezdu fondu Russkij mir v Moskvě. Rád bych se proto s vámi o zážitky z této cesty podělil a ukázal vám Rusko z trochu jiného pohledu.
Asi vás zajímá, jak to vše začalo. Poslední týden v srpnu mě naše paní profesorka Helena Rudněvová z Gymnázia Rožnov pod Radhoštěm informovala o probíhající mezinárodní soutěži vyhlášené fondem Russkij mir. Ten se zabývá ochranou ruského kulturního a jazykového dědictví a jeho propagaci v zahraničí. Mým úkolem bylo napsat pojednání na vybrané téma, v mém případě o tzv. Nesmrtelném pluku. Na vypracování jsem měl pouze týden, ovšem nakonec se mi s pomocí paní profesorky povedlo práci odeslat v termínu. Pak už zbývalo jen čekat a doufat. V polovině října jsem k obrovskému překvapení dostal zprávu, že jsem byl vybrán z 1700 studentů ze 43 zemí světa mezi 21 finalistů, kteří obdrželi pozvání do Moskvy na tento sjezd. Po vybavení nezbytných administrativních procesů mi už nic nestálo v cestě, abych 1. listopadu odletěl.
Výchozím letištěm byla Vídeň a cílovou destinací Moskva. Let trval asi dvě a půl hodiny. Vzhledem k dvouhodinovému časovému posunu byla v Moskvě v době příletu už tma. Na letišti naštěstí čekali zástupci fondu, kteří zprostředkovali naši přepravu na hotel. Počasí bylo chladné, -3 stupně a tenká vrstva sněhu. První dojem byl jistý úžas nad rozlohou tohoto města, jenom jízda z letiště k hotelu trvala přes hodinu a půl. Vzhledem k tomu, že v Moskvě žije přes12 mil. obyvatel, jedná se o největší město Evropy. Také musím říct, že v Moskvě je prostě všechno větší, ať už jde o ulice, budovy nebo dopravní zácpy. Příjemně mě překvapil celkový vzhled města, protože ač je Rusko líčeno médii spíše jako zaostalejší země, tak infrastruktura a zástavba v Moskvě je, troufám si tvrdit, modernější než v Praze. Také jsem uvítal výraznější bezpečnostní opatření, na ulicích bylo množství policistů a v skoro každé budově byly bezpečnostní skenery. I Rusové se k nám chovali velmi přátelsky, ač bych řekl, že jsou trochu více uzavřenější než my. Ubytováni jsme byli v hotelu Izmailovo korpus Delta, což je, s celkovou kapacitou 5000 pokojů, jeden z největších hotelů na světě, přičemž kvalita služeb byla na velmi vysoké úrovni.
Samotný sjezd byl třídenní. První den dopoledne proběhlo fórum pro mládež, na kterém se ve formátu diskusních stolů rozebírala různá problematika týkající se výuky ruského jazyka, ruské kultury jazyka a jejich chápání v zahraničí. Program byl velmi přínosný, protože se ho zúčastnili mladí lidé z mnoha zemí světa, a každý měl možnost okomentovat problematiku z pohledu své země. Po obědě jsme se přesunuli do budovy Státní dumy Ruské federace, což je dolní komora ruského parlamentu. Zde nás přijal předseda výboru pro vzdělání a vědu, ředitel fondu Russkij mir Vjačeslav Nikonov, spolu s několika dalšími poslanci dumy. Po úvodních projevech finalisté tvůrčího kongresu, včetně mě, přijali oficiální ocenění z jeho rukou. Poté následovalo oficiální focení v hlavní chodbě dumy a také krátké interview pro Ruskou televizi. Po večeři na hotelu pak ještě zazněl asi hodinový koncert ruských lidových písní v konferenčním sále. Druhý den probíhala v budově vlády Moskvy hlavní část sjezdu, které se zúčastnilo více než 900 lidí z 93 zemí světa. Své projevy zde pronesly různé významné osobnosti ruského veřejného života, mezi jinými například patriarcha moskevský a vší Rusi Kiril, speciální zástupce prezidenta Ruské federace, a mnoho dalších. Navíc se program prolínal s uměleckými vystoupeními. Po obědě následovala diskuze, které se zúčastnili odborníci a uznávané osobnosti z Ruska i ze zahraničí.
O Rusku mnoho lidí říká, že je netolerantní zemí, zde jsem se však přesvědčil, že tomu tak ani v nejmenším není, když v jedné diskuzi společně seděli ruský poslanec, ukrajinský profesor, litevská europoslankyně, italský novinář, izraelský spisovatel, iránský univerzitní děkan a šéf ruského centra v USA. Za normálních okolností by to asi nedopadlo moc dobře. Ovšem za podmínek, že každý má právo vyjádřit svůj názor a všechny spojuje vztah k Rusku a ruskému jazyku, nakonec dosáhli obdivuhodné shody. To ukazuje, že v konečném důsledku ne politika, ale kulturní vztahy jsou hlavním prostředkem mezinárodního sbližování, proto byl i založen tento fond. Večer jsme se přesunuli ještě do divadla, kde jsme zhlédli hru Tři sestry od Čechova. Další den byl v Rusku státní svátek, a proto jsme měli volno. Dopoledne bylo bohužel celé centrum uzavřené, protože zde měl mít projev prezident Putin, takže jsem se zúčastnil zájezdu do Muzea kosmonautiky, které bylo velmi zajímavé. Poté jsem ještě nakoupil suvenýry a večer jsem se vydal do centra navštívit Rudé náměstí a GUM. Znal jsem ho již důvěrně z fotografií a televize, nicméně i tak jsem stěží mohl uvěřit, že tam konečně opravdu stojím. Večer jsme se ještě rozloučili s přáteli na hotelu a další den už jsme letěli domů.
Celkový dojem byl silně pozitivní. Spřátelil jsem se zde s mnoha skvělými lidmi z několika zemí světa, získal cenné zkušenosti do života a výrazně si vylepšil znalosti ruského jazyka. Také jsem se přesvědčil, jaké Rusko opravdu je, a jak se podle mě liší od zpráv, které nám podávají média. Na závěr už bych snad jen chtěl vyjádřit naději, že se tam zase brzy vrátím a všem vám návštěvu Ruska s radostí doporučuji.
Jan Tutko
Gymnázium Rožnov pod Radhoštěm