V pořadí již třináctá akce turistického klubu byla naplánována tentokráte na víkend 7. a 8. října 2017. Na sraz o půl deváté, nutno říct, že až překvapivě, všichni dorazili včas (i když i výjimka v řádu několika minut by se našla). Bohužel jsme se protentokrát sešli v počtu pouze deseti studentů, alespoň že stálá trojice z řad učitelů studenty opět nezklamala a účastnila se víkendového výletu v plném počtu…
Z vlaku pozorujeme a kocháme se prosluněnými loukami a – jak už název cílové dojezdové lokality, Bystřice pod Hostýnem, napovídá – vyhlížíme náš první významnější cíl – Svatý Hostýn. Před desátou z vlaku vystupujeme, nasazujeme batohy a vyrážíme po červené do kopce směrem k významnému poutnímu místu. Počasí, jehož předpověď je často velice ošidná, zatím vychází skvěle a skupinku nadšených turistů tudíž doprovází i notná dávka slunečních paprsků. Na Hostýně navštěvujeme zdejší baziliku, keltské oppidum a prohlížíme si „starou“ křížovou cestu. Nesmíme ale vynechat ani tu „novou“, od nám známého architekta Dušana Jurkoviče, a také rozhlednu, která je ale v říjnu bohužel už zavřená. Jistí studenti se zaskvěli názorem, že by nebylo od věci použít k výstupu okap, nicméně nakonec i oni upřednostnili výhled u rozhledny před svévolným sebepoškozováním. Po obědě na Hostýně jsme pokračovali na vrchol Skalného, kde jsme obdivovali zdejší pískovcové skalní útvary a příznivci Geocachingu si zde odlovili již svou třetí a následně čtvrtou dnešní krabičku. Za Skalným se projevil nezpochybnitelný talent jednoho ze studentů – nejprve zde zapomenout batoh a po vrácení se zpět k čekající skupině zjistit, že i peněženku a vracet se na Skalný potřetí, je jevem opravdu málokdy vídaným. Po návštěvě několika studánek, zříceniny hradu Obřany z doby lucemburské a zavzpomínání na lyžování na sjezdovce Kyčera jsme již směřovali k Chatě pod Tesákem, kam bylo naplánováno přespání. Část skupiny se vydala na večeři do nedaleké restaurace, část potom seděla u plápolajícího ohně a bavila se mj. i velmi zajímavou hrou Asociace. Krátce před jedenáctou se již všichni odebrali do svých chatek a odpočívali po sobotním 18 km výletu.
Druhý den jsme započali v mraku a „naprosto nádherném“ podzimním dešti hned o půl osmé ráno společnou snídaní, u které se dalo přinejmenším polemizovat, zda cena odpovídá kvalitě a hlavně kvantitě. Po snídani jsme kvůli špatnému počasí zvolili kratší a rychlejší cestu, a vynechali tak partyzánský bunkr pod Čerňavou, památník Ladislava Jaroše na Jehelníku, vrchol Kelčského Javorníku s rozhlednou a zříceninu hradu Šaumburk. Po příchodu do Rajnochovic k restauraci se (jak bylo kýmsi v nadsázce řečeno) „oddělila zrna od plev“ a skupina tří studentů a tří dospělých se vydala ke zřícenině hradu Zubříč, zatímco druhá polovina dala přednost teplému jídlu. Do kolonky ztrát a nálezů se před restaurací zároveň zapsal protentokrát tablet zapomenutý na chatě. Vskutku skvělá a vůbec ne blátivá cesta k hradu všechny „nadchla“. Aspoň, že tyto dojmy výrazně vylepšil nález mloka skvrnitého. Co ale poté říct k naprosto impozantní zřícenině hradu Zubříč (viz foto!) s velmi přesvědčivým a historicky doloženým popisem? Možná raději nic… Koneckonců, kdo viděl, udělá si obrázek sám.
Po dvanácté hodině dorážíme po cca dvanácti nedělních kilometrech na vlakovou stanici v Rajnochovicích, prohlížíme zablácené oblečení a marně se snažíme z lavičky najít v mlze vrchol Kelčského Javorníku. Holt příště. Snad se sejdeme v hojnějším počtu, dobrá nálada je jako vždy již předem zaručena!
RE (s vydatnou pomocí georeportu DH, alias noleho1234)