aneb Vzpomínky paní Agnivorly
Divadelní soubor letos i přes veškerá úskalí udržel dlouholetou tradici a předvedl hned pět výjimečných představení. Hru Carla Goldoniho Sluha dvou pánů soubor odehrál v Janíkově stodole ve dnech 3. až 5. dubna.
„Já to zruším!“ jsme letos jako členové divadelního souboru neslyšeli. No… Tradiční citát pana Němce vystřídala dramatičtější věta: „Já tam nepřijdu.“ A i když se z takových slov může zdát, že letošní divadlo nebyla ani tak komedie, jako spíš tragédie, opak je pravdou. I přes počáteční potíže s obsazením a zdravotní indispozicí některých členů se nakonec vše utřepalo.
Náš soubor už toho zažil za ty čtyři roky, co jsem já osobně zde, dost. Jeden rok nás z pódia málem strhla bouře, další rok nás poznamenala online výuka. A přece se hraje dál! Opravdu, náš soubor jen tak něco nerozhodí. A tak jsme i letos všichni podali skvělý výkon (pro mě to byl poslední rok, já to říct můžu). Kostýmy, úžasné kulisy, dobrou náladu, litry Vincentky, kytaru a jídlo, vše jsme měli v pondělí večer připraveno a očekávali jsme ten magický moment, kdy se zase otevře opona a desítky očí se na nás upřou v očekávání, čím je překvapíme. A že toho letos nebylo málo! Souboje na život a na smrt, děsivé sny i ochutnávka mnoha italsko-českých specialit (včetně delikátního pudinku).
Po loňském dramatu byl letos vír chaosu, ve kterém se ocitl Truffaldino i zbytek Benátek, příjemným komediálním oddychem před maturitou a jistě jednou z nejpříjemnějších vzpomínek, kterou si lze ze studií odnést. Po osmi letech na Gymnáziu a čtyřech letech v divadle mohu jen říct: Zlom vaz všem statečným divadelníkům i pánům učitelům, kteří v tradici budou pokračovat!
Loučí se Pantalona Agnivorla aneb Eliška Punčochářová
