Sidonie, co je to, sakra za díru? Je tam vůbec signál? A proč nejedeme do Chorvatska? To byly nejčastější dotazy mých spolužáků ohledně našeho sportovně-turistického kurzu, který proběhl 22.-26. 6. 2014.
Odjezd byl naplánován na neděli (jak někteří zjistili až v den odjezdu, že K. J.?) – a po luxusní jízdě vlakem jsme v pohraniční stanici Vlárský průsmyk vystoupili a šli se ubytovat do místního interhotelu “Pohoda”. Občas tekla i teplá voda, což navozovalo atmosféru přepychových lázní.
Ještě týž den došlo k lehkým seznámením s okolím a rozřazením do 3 skupin a kdo chtěl, tak byl sportovně-aktivní.
Další den se naše 3 skupiny seznámily se svým osudem – 1. skupina vyrazila vstříc cyklistickému dobrodružství – 2. skupina si zahrála jakési těžko identifikovatelné napodobeniny míčových her a 3. skupina prozkoumala místní krajinu s pomocí buzoly a vzduchovek.
V úterý byl program stejný, ale odpoledne (poté, co se všechny skupiny vystřídaly ve vše disciplínách) se každý jedinec mohl rozhodnout, ve kterém odvětví se zdokonalí. Zbabělci prchli ke střelbě a míčovým hrám, otrlí a adrenalin milující studenti vyjeli na kolech projet tamní lesní cesty (a tankodromy).
Ve středu se stala velice nemilá věc. Stávka kuchařek. Snídani jsme si museli najít pomocí šifer a jako hladová zvěř jsme se hnali do lesa, kde opravdu byla. Tam jsme se dozvěděli, že oběd si budeme muset vystopovat sami – pomocí šifer jsme za pochodu luštili zprávy a postupně jsme dostávali ingredience na kotlíkový guláš. Dohromady jsme ušli okolo 16 km, takže hlad jsme opravdu měli – na ohni jsme si pak po dosažení cíle (interhotel “Pohoda”) uvařili vlastní kotlíkový guláš. Skupina číslo 2 ho měla ze všech nejlepší (nejpoživatelnější), protože jsme byli nejšikovnější (nejhladovější). Zbytek dne jsme pak jen (aktivně) relaxovali.
Čtvrtek byl ve znamení – olympiády – všichni členové jednotlivých družstev se účastnily sportovních bloků, kde se získávaly body (poté, co si náš kamarád Pavel zlomil na kole klíční kost, nás zbylo v týmu 9 z 10, takže jsme byli oslabeni).
Všechna družstva bojovala udatně, ale družstvo č. 2 bylo ze všech nejvšestrannější, protože se u nás snoubil sportovní duch s uměleckým, gastronomickým (a kdoví ještě jakým) talentem. Ano jak jistě tušíte, skončili jsme na 1. místě, souboj rozhodl až závěrečný zpěv, neboť dvě družstva měla stejný počet bodů.
A tak jsme vše ve zdraví přežili, v 15:45 nasedli do vlaku a jeli domů.
Jestliže se vám zdá, že je tato zpráva subjektivně stanovena, jedná se o čistě náhodný pocit a můžete si být jisti, že je zde psána pravda a nic víc než pravda.
E. B. (Elis)