Poslední prázdninový týden se čtyři současné studentky Gymnázia Rožnov pod Radhoštěm (Karolína Němečková, Kateřina Dvořáková, Pavlína Skalíková a Věra Pavelková) a pět již bývalých studentů (Ondřej Peters, Martina Pavelka, Pavel Kučera a Jan a Tomáš Ondruchovi) v doprovodu paní profesorky Petersové vydalo na dalekou cestu. Prázdniny jsme zakončili ve velkém stylu na letních workshopech ve Wannsee.
Cesta byla dlouhá a úmorná, navíc jsme dorazili s mírným zpožděním, takže na nějaké vybalování nebyl čas a rovnou jsme se zapojili do programu. První večer byl spíše seznamovací a pro nás i odpočinkový, protože část naší výpravy vyjížděla z Rožnova v brzkou ranní hodinu.
Druhý den jsme se blíže seznámili s tématem letošního ročníku: Keyworks, neboli klíčová slova. Úkoly byly velice podnětné, například umístění našich “klíčových slov” na mapu, či časovou osu. Výsledky své práce jsme prezentovali ostatním, což byl skvělý způsob, jak naše nové přátele lépe poznat. Večerní programy byly individuální – někdo hrál ping-pong, někdo hrál na klavír a zpíval a někdo dal přednost večeru strávenému v baru.
Od třetího dne jsme již pracovali ve workshopech. Letos byla nabídka skutečně pestrá – divadlo, tanec, hudba, experimentální film a černobílá fotografie. Češi měli zástupce ve všech workshopech, a tak jsme se mohli průběžně informovat, jak nám jde práce na finálních prezentacích pěkně od ruky.
Jeden večer byl věnován již tradiční “mezinárodní noci”. Každá země představila něco ze své kultury, řeči, nebo ostatním vtipně předvedla stereotypy a nešvary svých občanů. Naše skupina prezentaci zahájila originálním “google průzkumem”. Pomocí google našeptávače jsme zjistili, že Španělé si myslí, že máme krásné ženy, Poláci nás podezírají z alkoholismu a myslí si, že je nemáme rádi a Švédi si nejspíš nemyslí nic, protože švédský google po položení dotazu “Proč jsou Češi tak” zarytě mlčel. Zlatým hřebem naší prezentace byla výuka polky a kdo měl štěstí, mohl si zatančit i s nejpůvabnější Valaškou v kroji – Martinem.
V průběhu týdne jsme se několikrát podívali do Berlína. Prohlédli jsme si nejen centrum, ale navštívili jsme i budovu Reichstagu a viděli jsme také méně známé a okrajové části města. Taneční a divadelní skupina navštívila jedno velmi alternativní představení, které se konalo v rámci tanečního festivalu. Pocity byly velice smíšené, kdo nezažil, neuvěří. (Pro bližší info můžete kontaktovat Pavla, který se z této kulturní nálože vzpamatovává dodnes.)
Čas ve Wannsee utíkal jako splašený a najednou tu byl poslední den. Přišel čas předvést výsledky své práce. Pracovali jsme velice tvrdě a na výsledku to bylo znát, bylo až neuvěřitelné, co všechno je možné vytvořit za pouhých pár dní. Po večerním rozdání certifikátů začala neoficiální část programu. Tančilo se a povídalo až do brzkého rána, kdy už musela naše skupina opustit své nové i staré přátele a vydat se vstříc mnohem méně radostným věcem, jako například začátku školního roku. Ačkoli článek píši ještě stále plná dojmů, není možné onu úžasnou atmosféru převést do slov. Každý z nás si domů veze nové zkušenosti, zážitky a vzpomínky. Nezbývá než poděkovat paní Petersové za skvělé vedení a doufat, že příští rok se opět sejdeme.
Karolína Němečková, 7. A8, Gymnázium Rožnov pod Radhoštěm