Ráno 3. října, jízdním řádem stanovený odjezd busu 8:15 (někteří i došli i později, což?!) – osmnáct šílenců dalo přednost brzkému vstávání a 24 kilometrovému výšlapu před odpočinkem a dorovnáním spánkového deficitu. Inu, každý svého štěstí (příp. puchýřů) strůjcem. Pan Malík si tuto skutečnost jako vždy velmi dobře uvědomoval – však také jeho prohlášení: „Já už nemůžu“ ihned po vystoupení z autobusu nikoho nepřekvapilo!
Bumbálka, velitelský čas 9:07. Banda složená ze studentů gymnázia, jedné bývalé studentky, profesorů v čele s p. Ehlem a samozřejmě fenkou Amálkou (nejdůležitější element naší skupiny) vyráží směr Makovský průsmyk. Poštěstilo se nám na krásné počasí a relativně dalekou viditelnost, proto se na každém vyvýšenějším místě romantické duše kochají a fotí, zatímco ti méně romanticky založení se zaobírají poněkud přízemnějšími věcmi, jako je např. jídlo, teplé oblečení a plán započaté hřebenové trasy – Bumbálka – Makovský průsmyk – Lemešná – Velký Javorník – Malý Javorník – Portáš – Kohútka. A jelikož jsme prostě úžasně schopní (varování: objektivita tvůrce tohoto článku je „nenapadnutelná“!), zvládli jsme během cesty prodiskutovat veliké množství důležitých témat. Od brakových filmů, které Mgr. Apokalypsovi ((c) Turistický klub, 2015) připadaly (či kupodivu také nepřipadaly) jako propadáky, jež však nikdo jiný neviděl („Richarde, přestaň se laskavě vyjadřovat k ději filmů, když jsi je neviděl!“ „No, to díky bohu!“ pozn. p. Ehl), přes posilování p. Marka s bývalými studenty, přetváření ustálených slovních spojení (vykat zásadně slušně či nikoli?) až k rozebírání kvality českého piva.
Přestože byla cesta poměrně dlouhá, nesla se atmosféra ve velmi přátelském duchu. Všichni výšlap za pomoci občerstvovací pauzy v trávě, doplněné o nádherný výhled na okolní hory, bez problémů zvládli. Ten, kdo nepropadl prázdným místem, kde měl být teoreticky schod, si vylezl na strateneckou rozhlednu, někteří přívrženci Geocachingu dokonce stihli při hledání pokladů prozkoumat různá zákoutí lesů a biologové najít kobylku či identifikovat otravné brouky.
Cílem nám měl být Horský hotel Kohútka, kde většina plánovala pozdní oběd nebo libovolné teplé či studené občerstvení tekuté. Když jsme ovšem dorazili na místo, velitelský čas 16:38, co vidíme, nevidíme, nevěsta, svatebčané, plný vnitřek chaty a uzavřené venkovní posezení. Zpočátku vše vypadalo na návrat k hotelu Portáš – přiznejme si, že někteří ze vzniklé situace dělali možná až zbytečně velký problém – ale postupně se unavení a hlavně hladoví turisté vměstnali na terasu, a nakonec se tak svého občerstvení dočkali.
Parkoviště pod Kohútkou, velitelský čas 18:00 – přijíždí rachotící mikrobus a všichni berou za vděk sedadlem ve vyhřátém prostoru. Hovor již není tak živý jako při ranní cestě autobusem na Bumbálku, právě naopak větší část osazenstva utichá a občas i odpočívá se zavřenýma očima. Tito studenti zaznamenávají až čas… No, ehm, nějak před sedmou? (přesnost šla stranou), kdy jsme dorazili zpět na rožnovské nádraží. Takže teda nashle a hurá domů ošetřovat zmrzlé nožky.
A slovo na závěr? Případným rýmičkám předejdete následovně: „česnek, cibule a … další přírodní antibiotika“! (více informací podá na požádání p. Malík).
Radostně sepsala bud. Ing. Eli T.
(nutné drobné korektury Mgr. RE)
Těšíme se na vás na příští akci Turistického klubu!