V neděli 3. 5. 2015 se v našem hlavním městě uskutečnil 21. ročník Pražského maratonu. Tuto jedinečnou sportovní událost si nenechal ujít ani učitel tělesné výchovy a chemie na našem gymnáziu, Mgr. Jakub Janíček, který vzdálenost dlouhou 42 kilometrů a 195 metrů urazil v nádherném čase 03:55:25. Gratulujeme!!
Pana Janíčka v Praze doprovodilo i naše desetičlenné družstvo, jež se zúčastnilo celostátního finále štafetového závodu s názvem Juniorský maraton. Na každého z běžců čekala porce čtyř kilometrů, Adam Bambušek si dokonce mohl vychutnat trať šestikilometrovou. Tým podal bojovný výkon a my mu děkujeme za reprezentaci školy. Zvláštní absolutorium zaslouží Jan Graclík, jenž den před svou maturitní zkouškou obětoval všechnu energii, aby dokázal proniknout na obrazovky stanice ČT Sport a zpříjemnil tak svou sympatickou tváří všem televizním divákům nedělní dopoledne. V přiložené fotogalerii můžete vidět, jak se to Honzovi povedlo.
Celá maratonská skupina vyrazila do matky měst již v sobotu ráno, jelikož chtěla navštívit sportovní svátek roku, Mistrovství světa v ledním hokeji 2015. I přes drobné problémy se nakonec dostala do O2 areny, aby zde byla přítomna alpskému derby mezi Rakouskem
a Švýcarskem. Po tomto spektakulárním zážitku se studenti přesunuli do areálu kolejí Hvězda, kde se v inspirativním vysokoškolském prostředí připravovali na nedělní závod a sledovali večerní mač mezi hokejisty České republiky a Lotyšska.
Školu reprezentovali: Jan Graclík, Adam Bambušek, Tomáš Štverák, Kateřina Dvořáková, František Nesvadba, Jan Hrůzek, Petr Kejhar, Markéta Svobodová, Magda Grůzová, Kateřina Kleinová, Matěj Scholz, Dan Adensam.
Dan Adensam
Startovní číslo 6984
Poté co jsem zažil skvělou atmosféru na loňském maratonu v Praze, rozhodl jsem se podpořit studentskou štafetu Gymnázia Rožnov pod Radhoštěm a vyběhnout do letošního ročníku s nimi. Podzimní přihlášení proběhlo bez problémů, se zimní přípravou to již bylo horší (lyže měly přednost), takže na prvním březnovém srazu jsem měl za sebou dva pěti kilometrové výběhy. Času bylo dost ? maraton se běží až 3. 5. 2015 J. Talentovaných sportovců máme na škole spousty, takže před krajským kolem ve Zlíně zbývalo jen vybrat, kdo poběží letos. Po 4,2 kilometrovém běhu Rožnovským parkem se vytříbila nová sestava a já si mohl zapsat do deníčku další trénink.
Šťastná ruka pana ministra PhDr. Marcela Chládka nám vytáhla divokou kartu, takže jsme vyrazili do Zlína s vědomím, že si zaběhneme Pražský maraton, ať to dopadne jakkoli. Já si hodlal vyzkoušet svůj první delší závod ? ? maraton (21,975 km). Pěkné počasí podpořilo dobrou náladu našeho týmu a běžci si tak mohli v klidu otestovat svou běžeckou formu na okruzích o délce 600m. 35 těchto okruhů mi trvalo dlouhýýých 1h 42minut. Po doběhnutí jsem si nedokázal představit, že bych to měl běžet ještě jednou. Ale co, do maratonu mám ještě tři týdny J.
A je to tady, čarodějnice upálené, první máj oslaven a jede se do Prahy. Sotva sníme Magdin narozeninový dort a doladíme víkendový harmonogram, opouští nás v Praze Libni mužská část výpravy pod dozorem Katky Kleinové, aby okusila atmosféru MS v ledním hokeji. Děvčata mezitím zaregistrují tým, navštíví ?pasta party? a přemisťují se do fanzóny O2 arény, odkud se všichni společně jedou ubytovat. Závodník 6984 předal maskota Matouše své osobní trenérce, za kterého dostal oběd, kilo banánů a 1,5l minerální vody. Komplikace s ubytováním, ale nakonec máme i povlečené postele. Krátký běh pro nákup
a rychle na hokej.
Ráno 6.30 v přeplněném autobuse se přemisťujeme do centra, zde se převlečeme
a organizátoři si odvádějí jednotlivé členy štafet. Na Staroměstském náměstí, odkud se startuje, jsou již davy lidí a vše je nachystáno ke startu. Rozloučím se s členy týmu a jdu si hledat místo v desetitisícovém hadu běžců. Asi po 500m se zařazuji do startovního pole s vědomím, že můj čtyřhodinový vodič (běžec s praporkem nad hlavou běží maraton za daný čas) je někde přede mnou. Z dálky slyším moderátorův start a z reproduktorů kolem koridoru pro závodníky se line Smetanova Vltava. Po minutě čekání se dáváme i my do pohybu a pomalým krokem se vydáváme vstříc startu Pražského maratonu 2015. Když v mírném poklusu probíhám startem, časomíra ukazuje něco přes 9 minut závodu. Pařížskou ulicí se proplétám davem běžců a užívám si podporu stovek fanoušků podél trati. Jakmile vyběhneme na nábřeží, lehce zrychluji a kličkováním mezi běžci různých národností či v pestrých kostýmech, se snažím doběhnout vodiče. Při náběhu na Karlův most mám již před sebou bílý praporek s časem 4:00. Chytám se tempa a sleduji ?kolemběžící?, kteří mi budou pravděpodobně dělat společnost pro následujících 225 minutJ. Tempo je pohodové (výklus po fotbalovém tréninku), při každém kilometru vodič hlásí čas a jakou máme rezervu. Cestou si užívám kapely hrající podél trati i vzkaz známého, který při je při zaznamenání mého čipu promítán na obrovské plátno. Kilometry ubíhají, sem tam spolknu hroznový cukr, na občerstvovacích stanicích na sebe převrátím kelímek vody, sním čtvrtku banánu a napiju se. Je neuvěřitelné, že po hodině a půl běhu je přede mnou stále obrovský proud lidí a stejný obraz je k vidění i za mnou. Blíží se hranice půlmaratonu a cítím se mnohem lépe než před třemi týdny (čas 1:57).
Běžíme podél Vltavy a po zdržení na občerstvovačce se snažím připojit k vodiči. Trvá to strašně dlouho a stojí to dost sil. Na 25. kilometru se držím v hroznu kolem vodiče, sleduji kmitající nohy přede mnou a přemýšlím, proč zrychluje! Nesmím na to myslet, pokud možno vůbec nemysli. Vydrž kilometr a pak si dáš hroznový cukr, ještě kousek a bude banán + drink, kilometry jsou čím dál delší. Na trati se opět ozvalo povzbuzování rodiny, nesmím dát najevo, že se trápím. Ladným během jim zmizím z dohledu, a pak je to ještě horší ? už žádné hrdinství, jen běž. Krize na 35. kilometru, nene už na 33. Podivuji se, že mi stále fungují klouby a nechápu, proč vodič stále zrychluje. Nejhorší je hlava ? nesmím počítat kilometry a násobit je našim časem, protože dalších 30min v tomhle smrtícím tempu už nejde vydržet. Lýtka tuhnou a příznaky křečí jsou stále silnější. Každou chvíli míjíte někoho ležícího či kulhajícího podél trati a říkáte si, kdo ukončí to moje trápení? Poslední občerstvení, piju dva kelímky a vím, že těch 60m co mi vodič utekl, již nemůžu dohnat. 40. kilometr a pozitivní myšlení ? teď už to mám na dosah, to dám. Změna: ?To nedám – dva kiláky je strašně moc! Proč to děláš? Stojí ti to za to? To máš za to, že jsi netrénoval!!!? Kilometr do cíle, vodič něco volá, ale já nevnímám. Musíš, sleduji jen nohy před sebou a vím, že pokud vyběhnu ten kopeček přede mnou, tak mám vyhráno. Splněno, zahýbám do Pařížské, a když míjím svého fandícího vodiče, tak vím, že jsem to zaběhl. Cílová rovinka je přeplněná fandícími diváky, ale já běžím v tunelu a apaticky vyhlížím modrý koberec. Hotovo! Na časomíře svítí 4.04.15. Vím, že díky 9minutám procházky ke startu jsem kýženou hranici 4 hodin pokořil.
Děkuji všem účastníkům naší výpravy za podporu a reprezentaci naší školy. Doufám, že si víkend užili a příští rok se opět poperou o postup do finále juniorského maratonu.
Jednou a dost J.J.