Den 20. 10. 2016 změnil mnoha lidem život tak, jak si to ani ve svých nejdivočejších snech nedovedli představit. Maturantům se totiž povedlo skutečně překvapit své třídní učitele a studenty z prvních ročníků čtyřletého studia. Zkrátka a jednoduše, Bažanťák 2016 v tělocvičně rožnovského gymnázia se povedl tak, jak to nečekali ani samotní organizátoři.
Říká se, že každý Bažanťák má něco do sebe. Naši třídní učitelé však v tento výrok pomalu přestávali věřit, když den před plánovanou akcí nebyly dvě třídy maturantů s to se domluvit, a to ani na tom, v jakém oblečení půjdou. O to větší bylo ale překvapení, když všichni zjistili, co jsou nejstarší ročníky na škole schopny přes noc vytvořit. I když to u některých studentů znamenalo do tří do rána sedět za počítačem a tvořit videa či jiné potřebné materiály, obětovali se, někteří chudáci dokonce zaspali na první hodinu. Díky tomuto nejsilnějšímu jádru maturantů jsme byli schopni ve čtyři hodiny odpoledne mít vše připravené, a co připravené nebylo, to skvěle dohnali naši šikovní moderátoři (Kačka a Martin) improvizací.
Celý Bažanťák probíhal v komornější atmosféře, protože spousty zbabělých duší z prvních ročníků se sebraly a šly domů. O tom, že měli něco zábavnějšího na práci, však silně pochybuji. V celé tělocvičně se už po několika soutěžích, které byly pro bažanty přichystané, vytvořila naprosto úžasná atmosféra a do utkání se neváhali zapojit ani samotní maturanti. Nechybělo slavnostní pasování, kde Bažanti obdrželi své speciální Pasovací listiny se slavnostním slibem a sladkého perníkového bažanta na památku.
Na závěr ještě musím ocenit, že maturantky (možná i maturanti?) jsou skvělé pekařky, protože v tělocvičně se během chvíle objevily nejrůznější pochoutky, které potěšily nejeden mlsný jazýček. Výborné muffiny, buchtičky zdravé výživy i sušenky a jednohubky, všechno zmizelo během chvilky.
Tímto chci poděkovat všem, kdo se na přípravě Bažanťáku jakkoliv podíleli, protože jen díky vám se celá akce mohla tak povést. Děkuji i učitelům a vedení školy, jejichž užaslé a spokojené výrazy stály za vše.
(Kateřina Hoferková 4. A)