Je pátek 9. 9. 2016 kolem čtvrté hodiny odpolední. Autobus přecpaný zavazadly a studenty třetích ročníků je připraven vyrazit na dalekou cestu na ostrov Mali Lošinj. Čeká nás sportovně-turistický kurs Gymnázia Rožnov pod Radhoštěm, a tím dobrodružná cesta přes Slovensko, Maďarsko, Slovinsko a Chorvatsko, což zní náramně zdlouhavě, ale cesta je naštěstí relativně rychlá, a tak se co nevidět (kolem sobotní sedmé hodiny ranní) dostáváme do našeho kempu Čikat.
Většina z přítomných se nemůže dostat do svých budoucích chatek, protože jsou stále ještě obsazeny, a tak se všech čtyřicet studentů koncentruje ve třech bungalovech. Přichází fáze aklimatizace, ubytování a první koupání v moři, které je mimochodem nádherně zbarvené a křišťálově čisté. První den jsou učitelé ještě milosrdní, nechávají nám volný prostor a chystají program na další dny.
O půl sedmé přichází první schůzka, kde nás vedoucí kurzu pan Janíček obeznámí s rozdělením družstev o deseti členech. Družstva spolu následující dny budou provádět veškeré sportovní aktivity, se kterými nás pak seznámí zbylí pedagogové – paní Petersová, pan Tkadlec a pan Solanský. Čekají nás tedy čtyři sportovní aktivity – volejbal, cyklistika, potápění a šnorchlování a výlety na loďkách. Každá aktivita nás čeká za pobyt dvakrát s tím, že za jeden den každé družstvo stihne prostřídat dvě aktivity a aktivní dny jsou proloženy jedním volným dnem a jedním dnem závěrečných soutěží.
Od neděle se tedy všichni činíme a sportujeme ostošest, ale neprověřujeme jen pohybové schopnosti, ale i kuchařské. V rámci cyklistických výletů máme možnost si i prohlédnout krásy ostrova a městečka, do kterého jeden večer také podnikáme výpravu. S loďkami zase objevujeme možná ještě neobjevené ostrůvky a při potápění se z nás stávají profesionální lovci pokladů, a aby volejbal nezaostával – konečně ověřujeme schopnost družstva spolupracovat jako tým. Také zjišťujeme, že máme neuvěřitelné štěstí na počasí, protože celý týden jsou podmínky pro sport přímo ideální. Nebyl by to ale sportovní kurz, aby se neobjevila spousta drobných úrazů a lehkých nachlazení. Naštěstí všichni vyvázneme bez trvalých následků a máme s sebou zdravotnici Evičku, která nás pravidelně zachraňuje.
Pobyt neuvěřitelně rychle ubíhá a přichází den prověření družstev. Všechna družstva vyberou nejzdatnější členy a ti porovnají své schopnosti v potápění, plavbě, překážkové cyklistice, volejbalu a mnoha dalších aktivitách. Pátek tedy zakončujeme všichni vyčerpaní a usoutěžení. V sobotu pak už jen uklízíme chatky, balíme věci a sháníme vybavení kuchyněk (Proto celé dopoledne můžete slyšet jen věty: „Komu chybí hrnek?“ „Hele, nemáte talíř navíc?“ „My asi od začátku máme o lžičku míň, co?“) a v pět hodin ostrov opouštíme, s mořem se naposledy rozloučíme na trajektu a pak už jen očekáváme domov, sladký domov. V neděli ráno přijíždíme do zamlženého a chladného Rožnova, pan Janíček v autobuse hodnotí zájezd, pronáší řeč a my, naprosto vyčerpaní, se zmůžeme jen na potlesk, který ale vyjadřuje veškerý náš vděk všem zúčastněným organizátorům, kteří nám připravili nezapomenutelný zážitek. Loučíme se u budovy našeho gymnázia, kde si rozebíráme zavazadla a mizíme dospat chorvatské dobrodružství.
(Kateřina Šichtová 7. A8)