Kurz proběhl od 10- do 14. února 2014
Pět dnů na lyžáku
Pondělní ráno na autobusovém nádraží je únorově nijaké, akorát se hodí na městsky nepříjemnou cestu do práce, do školy. Na sedmnáctém stanovišti však komentuje svá zavazadla rozrůstající se skupinka gymnazistů v zimních bundách a s patrnou škodolibostí zdraví ty, kdo míří obvyklým směrem, v očekávání zábavnějšího týdne. Jak probíhal?
Nekonečných 600 metrů od penzionu ke sjezdovce se potíme pod tíhou výstroje a výzbroje. Ani na svahu není potu konec. Slunce si posvítilo na naše lyžařské či snowboardové dovednosti a podle těch jsme rozděleni do dvou družstev. Po dopoledním výcviku se najdou takoví, kdo prohlašují, že “jezdit pořád nahoru a dolů jak blázni” je pět dní bavit nebude, ale většina i po obědě, pod oblačnější oblohou, vykrajuje oblouky s patřičným nasazením. S terénem se někteří seznámí při méně vydařených sjezdech rovněž zblízka; jiným zprostředkují objev, že sníh je mokrý a studí, uštěpační kamarádi.
Co by to bylo za učitele, kdyby nám dali alespoň večer pokoj na pokojích. Bavíme se tedy ve společenské místnosti organizovaně a musím uznat, že i vynalézavě. Sami bychom se pravděpodobně necpali tatrankami s ostatními o závod ani bychom snad nezvali na rande věšák, neprovlékali nit pod oblečením čtyř lidí, možná bychom nesepisovali slova složená jen ze souhlásek a zcela jistě bychom neskákali se zavázanýma očima ze zdánlivě velké výšky.
V úterý střídají ranní déšť velké mokré vločky. Cestou na svah nám nálada jaksi zvlhla, po několika jizdách však vyjdeme pořádnému promočení vstříc a ke skupinové fotce s vlastní sněhulačkou se prokoulujeme. Balistická křivka sněhových koulí, které na snímku zůstaly ve vzduchu, končí ke všeobecnému veselí na fotografově tváři.
Opět vlhnout na lyžích nebo snowboardu se chce sotva třem nadšencům, proto celé odpoledne v teple a suchu lenošíme, třeba hrajeme Activity. Družstvo Z ještě stihne secvičit improvizovaný dramatický kus “Princ Růža” a po večeři jej s spěchem inscenuje. Recenzuji: herecké výkony byly anekdotické, komiku dotvářely kostýmy a rekvizity – la co penzion dal. Přestože šlo o šaškárny jiného druhu, následující zábavný program na dramatičnosti neztratil. Počet bodů přidělených každé z pěti skupin totiž záležel na tom, kdo si jako první omotá kolem jazyka nit s bonbonem přivázaným na konci, který tým sestaví z určených písmen nejvíce slov (pravda, toto šaškárna zrovna nebyla) a který nejrychleji naplní svůj půllitr vodou přenášenou v ústech z hrnce na startovní čáře či na kterém stole bude sečteno nejvíce předmětů na S.
Středeční výcvik už vnímáme jako velmi příjemnou rutinu. Narušit se ji pokusí jen pan profesor, když nás všechny přinutí za nedochvilnost vyšlapat část sjezdovky. Tentokrát se večer o zábavu postarali čeští a švédští hokejisté. Tedy “o zábavu…”
Ve čtvrtek je převážně jasno a my neváháme a točíme, co na svahu svedeme – a nesvedeme. Prakticky předvedeme hlavně to první ještě jednou v závodním slalomu a teoreticky můžeme rozebrat obojí při promítání na posledním kurzovním galavečeru. Ten zahájí představování jednotlivých kontinentů v barvách olympijských kruhů – když už běží to Soči, že. Australanky v zelené řekly několik vět o Aborigincích, modří Evropané se zaměřili na svou Unii, Asiaté, kteří žluté svršky bohužel postrádali, ukázali publiku mj. jak se jí rýže, červení Američané vtipně prezentovali zejména notorické nešvary americké společnosti a pátá, černá skupinka sehrála stručný výtah z africké historie. I jízdu v boulích, na skeletonu a v U-rampě, severskou kombinaci a čtyřbob jsme si v Karolince vyzkoušeli – lespoň pantomimicky. Závěr večera patřil družstvu A a jeho úpravě Sněhurky. Telenovelový konec byl vyvážen humorem, posíleným scénickým zpracováním.
Pátek ? den balení, vyklízení a nefunkčního vleku. Nefunkčního naštěstí jen dočasně, což ale i tak poskytlo vedoucím kurzu příležitost, aby nás přiměli vyškrábat se do svahu k druhému sněžnému dělu. U něj jsme si, než se kotva zase hnula, vyměnili poslední sněhové zásahy a po několika konečných sjezdech, po znovu nekonečných šesti stech metrů s lyžemi, snowboardy atd. na ramenou a v rukou a po druhé fázi balení a vyklízení jsme se už nakládali do autobusu.
Pátek, kolem druhé odpoledne. Ze stanoviště výstupu si svá zavazadla odnášejí odpočatí a zároveň unavení prváci a druháci. U některých z nich nebude ani tak nevěrohodné, když se příští týden ?hodí marod?. Zábavnějších pět dní pod patronací gymnázia je po víkendu zřejmě nečeká.