Upřímně nepovažuji moc za vhodné a úctyhodné začít tento článek ve stylu, kdy napíši, kde a kdy se co odehrálo. Když nad tím s maximálním vypětím uvažuji a lámu si hlavu s počátečními slovy tohoto článku, tak se přece jenom nemůžu zbavit jedné myšlenky. Je vůbec nutné pronášet již několikrát mnou i ostatními studenty opakovaná úvodní slova? Je vůbec zapotřebí něco tady psát, když tento takřka legendární projekt paní profesorky Ivany Novákové má nejenom dlouholetou tradici, jež je poctivě dodržována, ale i své výsledky, které dovedly nejednoho studenta k vysokým jazykovým znalostem a výborným mezinárodním kontaktům. Osobně si myslím, že je poměrně nudné vypisovat místa, která jsme v daný den a čas navštívili a jak jsme se cítili po dlouhé cestě. To je dle mě příliš ohrané. Proto mě tato fakta vedla k tomu, abych vám všem popsal alespoň trochu německé školství, jež je na rozdíl od toho českého ve spoustě ohledů odlišné.
Přece jenom je povinností zmínit pár údajů o letošním studijním pobytu, který se konal od 27. září do 3. října 2015. Celá tato akce byla uspořádána díky příspěvku města Rožnova pod Radhoštěm, jež hradí větší část cestovních nákladů a města Bergenu, které nám poskytuje svůj městský byt zdarma. Nutno je zmínit i ochotu německých kantorů, kteří musí zorganizovat náš pobyt a stravování na hermannsburgském gymnázium.
Tentokrát jsme jeli pouze čtyři, jmenovitě Tereza Bergová, Barbora Koláčková, Karolína Němečková a Adam Blahuta. Dohled a organizaci zařizovala již poněkolikáté paní profesorka Ivana Nováková, pro niž je tento projekt nejenom vlastním dítětem, ale i odkazem.
Gymnázium v Hermannsburgu je přibližně deset kilometrů vzdálené od Bergenu, a tak všichni účastníci museli každé ráno po dobu pěti dní dojíždět. Jako první bych uvedl fakt, že se začínalo každé ráno již o půl osmé a v pondělí a ve středu bylo vyučování až do 16 hodin. Tato skutečnost vedla k velké únavě všech českých studentů, protože je opravdu nesmírně náročné se deset hodin (každá 45 minut) v kuse soustředit na cizí jazyk a vnímat každé slovo za účelem správného pochopení věty. Škola jako budova byla neskutečně krásně zařízená a velmi rozlehlá. Hermannsburgské gymnázium bylo jediné gymnázium v okolí patnácti kilometrů, a proto školu navštěvuje přes dva tisíce studentů, což je v porovnání s naší školou obrovské číslo. Přestávky také fungují trochu jinak než na naší škole. Co dvě hodiny je patnáctiminutová přestávka a to hlavně kvůli tomu, že vyučování se spíš odehrává ve dvouhodinových blocích jednoho předmětu. Kolem oběda bývá jedna hodina volná a studenti se mohou jít najíst do školní jídelny, ale místní obědy bývají oproti těm českým nesmírně drahé (100 Kč jeden), a tak i samotní němečtí studenti spíš řešili oběd svojí vlastní svačinou nebo nákupem čerstvých housek se sýrem. Kompletně odlišné je samotné vedení výuky učiteli a přístup studentů. Na našem gymnázium mám někdy pocit, že v některých hodinách je jenom otrocké opisování textu z tabule nebo projektoru hlavním tématem.
V Německu jsou studenti vedeni hlavně ke kritickému myšlení a to způsobem diskuzí
s učitelem, odvozováním faktů či skupinové práce. Rozhodně jsem ani jednou nezpozoroval, že by byli studenti nuceni něco přepisovat. Na druhou stranu má tento způsob studia i své negativní stránky oproti studiu u nás a to v podobě menšího obsahu témat a spíše prohlubování témat potřebných a vypuštění těch “méně potřebných”. Například v matematice nebo dějepise dělali žáci věci, o kterých jsem ani já jako student o rok vyššího ročníku než třída, v níž jsem přebýval celý týden, ?neměl páru?, ale naopak, když jsem profesorce chemie na tabuli napsal vzorec komplexotvorné sloučeniny, tak se na mě podívala a řekla mi, že tato látka se učí buď v seminářích anebo až na univerzitě, což mě poněkud zarazilo, jelikož po návratu jsem měl tu čest si tuto písemku okamžitě dopsat. Vlastní přístup studentů je razantně aktivnější a uvolněnější. Všichni žáci se při položení jakékoliv trochu jednodušší otázky učitelem hlásí a zvedají ruce vysoko nad hlavu, protože vědět něco je pro ně čest a pýcha a vůbec ne potupa.
Já osobně nechci ani jeden ze školních systémů nějak shazovat nebo upřednostňovat. Chtěl bych jenom poděkovat jménem všech studentů účastnících se na jedné z nejzaběhlejších školních akcí na naší škole paní profesorce Ivaně Novákové a panu řidiči Vojtěchu Wnklerovi za zprostředkování týdne plného zábavy, přátel, německého jazyka a hlavně mezinárodních zkušeností, jež výrazně ovlivní jak naši budoucnost, tak i naše okolí nebo možná i celý svět.
Adam Blahuta, Gymnázium Rožnov pod Radhoštěm