A je to tady! Dlouho očekáván a vyhlížen přichází po vyčerpávajícím jednom týdnu ve škole již tradiční sportovně-turistický kurz v Chorvatsku na ostrově Mali Lošinj. Ve čtvrtek večer se tedy sbalím, na poslední chvíli najdu doklady, rozměním peníze a nachystám jídlo, a v pátek po obědě už nasedáme do autobusu, abychom si náležitě užili cestu přes noc až k Jadranu.
Cesta byla, ostatně jako celý letošní kurz, plná -nej: dle tvrzení zkušených mazáků kurzu byla nejdelší, s nejdelší prodlevou u trajektu a dle tvrzení (nejen) mého i nejhlasitější. V Chorvatsku naproti tomu bylo prý za dobu pořádání kurzu nejdeštivěji a nejchladněji, což alespoň nám, studentům, a věřím, že i kantorům či praktikantům účastnícím se kurzu, nemohlo zkazit skvělé zážitky z celého pobytu.
Příjezdový den byl ve znamení únavy po všech směrech. Naštěstí jsme po náročné cestě měli dostatek času dospat alespoň něco z probdělé noci v autobusu a první aktivitou se tedy stalo až povinné plavání pod bdělým dohledem kantorů za účelem selekce účastníků na ty, co doplavou, a jsou tedy schopni absolvovat kurz, a na ty druhé… No, všem nám naštěstí bylo dáno zkoušku ohněm a mečem zvládnout, byli jsme rozděleni do družstev a na druhý den už jsme vesele pumpovali lodě a chystali kola.
Tento a následující dny kurzu se nesly ve střídavě ideálním počasí a krajně nepříjemných přeháňkách s občasnými chvilkovými bouřemi, které naštěstí neměly za následek nic horšího, než jen vytopené kufry s oblečením a probdělé noci některých účastníků… Jak říkám, žádná hrůza. Každopádně jsme měli díky těmto podmínkám další -nej, a to nejvíce volného času na odpočinek, který jsme měli možnost si užít hlavně v první části kurzu, kdy jsme to vyloženě potřebovali. Nu což, alespoň více času na sociální interakci.
Po pár dnech aprílového počasí jsme dostali darem téměř dva (!) dny bez bouří, čehož všichni využili k trávení co nejvíce času venku sportovními aktivitami (nepočítám ranní pětikilometrové běhání, ti šílenci běhali za každého počasí). Honem jsme tedy při disciplínách dohnali vše, co jsme zameškali při deštích, a už se pomalu blížil čas zužitkování dovedností a lítých bojů mezi družstvy. Čas soutěží.
Soutěžní den proběhl v duchu soupeření a povzbuzování – tedy těmi, kdo zrovna nejektali zuby na břehu – a večer pak v duchu všeobecné radosti z dobře stráveného pobytu. A už tu byl odjezdový den, den balení, uklízení chatek a lelkování, a v závěru cesta, po níž jsme dorazili živí a zdraví domů.
F. Banáš, 3. A