Slunečné pondělní ráno, 7. května – rožnovské vlakové nádraží se postupně zaplňuje z řad biologických a geografických seminárníků třetího ročníku, jejichž plánem na dnešní den je vyzkoušení si biologicko-geografické praxe v terénu, konkrétně na cca dvoukilometrovém úseku řeky Bečvy poblíž obce Špičky. Ve vlaku jako vždy panuje dobrá nálada, sice se samozřejmě objevují i názory, jež nepříliš přesvědčují o nadšení z pořádaného terénního cvičení (holt mezi třeťáky najdeme spíše více budoucích doktorů, nežli botaniků a ekologů), ale s tím se samozřejmě dalo počítat.
Po velmi naplňující jízdě pekelně znějícím a na čas jezdícím osobním vlakem z Valašského Meziříčí do Špiček jsme se již pod vedením učitelů obou seminářů, pana Ehla a pana Marka, vydali skrz visutý most přes Bečvu u osady Kačena k hlavnímu stanovišti. Zde geografové dostali letecké mapy zkoumaného úseku a klíče k hodnocení ekologické stability území, biologové obdrželi klíče pro určování rostlin a následně jsme se rozdělili do šesti bio-geografických skupinek zhruba po pěti lidech. Dvě z nich měly za úkol sledovat vnitrokorytovou a břehovou vegetaci a zanalyzovat typické říční tvary georeliéfu na tomto úseku, dvě poté mapování pravobřežní nivy řeky Bečvy a určení její celkové ekologické stability a posledním dvěma skupinkám byla logicky přidělena naopak niva levobřežní. V průběhu zhruba tří až čtyř hodin vybrané skupinky obcházely své úseky, kde určovaly ekologickou stabilitu pomocí klíče s jednotkami využití země pro mapování krajiny (land use), hodnotily vliv člověka na krajinu říční nivy, pořizovaly fotodokumentace objevených rostlin a analyzovaly negativní dopady zemědělské činnosti v daných lokalitách. Bohužel, zejména pro první dvě skupinky pracující v korytě řeky, cenné zkušenosti při práci v terénu nebyly jedinou věcí odnesenou z tohoto cvičení, seznámily se totiž až nadmíru s dlouhými porosty křídlatky a vysokých kopřiv, jež pokrývaly prakticky celé říční břehy. Několik studentů se nebálo tuto skutečnost dát jasně najevo, druzí naopak se škodolibými úsměvy pozorovali, jak se ostatní s obuví v rukou brodí řekou či prodírají hustými porosty.
I přesto však mohu říci, že převažovaly hlavně pozitivní ohlasy, zvláště potom rozhodně stála za zhlédnutí závěrečná část úseku Bečvy s množstvím štěrkových lavic, břehových nátrží, bočních koryt, slepých ramen a dalších přirozených říčních tvarů georeliéfu, které zdejší krajině navrátily povodně z let 1997 a 2010. Zpáteční cestu k vlakovému nádraží si někteří zpestřili zmrzlinou v místním ranchi, a kešky – no nějaké se samozřejmě vždycky najdou…
Terénní cvičení sami zakončíme v příštích hodinách jednotlivých seminářů, kde pomocí prezentací a odevzdaných seznamů rostlin budeme reflektovat zjištěné informace a porovnávat je s ostatními skupinami. Myslím, že za obě seminární skupinky mohu poděkovat oběma profesorům za organizaci terénního cvičení a za samotnou možnost sáhnout si na geografii, biologii a ekologii i v samotném terénu.
Dominik Holiš, 7.A8