Ve čtvrtek 14. 5. se vydala banda třídy 2. A8 do skanzenu zjistit, zda uměli Valaši fyziku. Po krátkém výkladu o jednoduchých strojích, které nám ulehčí práci, jsme se vydali prohlídnout si a vyzkoušet různá zařízení. Při jízdě na trakaři si mohl každý vyzkoušet, jak moc záleží na tom, kam si náklad (spolužáka) položíme (v našem případě posadíme). U kováře jsme našli páky a kola na hřídeli, díky kterým vodní náhon nafukuje měchy na rozdmýchání ohně, zvedá těžké hamry a otáčí brusným kamenem. Někteří si kovářskou práci zkusili na vlastní svaly a pod dohledem kováře si ukovali železný klín. Poznali jsme, co k práci využíval valchař a jak mu v tom opět pomáhala voda, gravitace a trochu znalostí fyziky. Ve vodním mlýnu jsme namleli mouku a zmoklí a prokřehlí jsme usedli ke kamnům, ze kterých voněly čerstvě upečené pagáčky, které samozřejmě během okamžiku zmizely :). Posilněni jsme ještě prozkoumali, jak pracuje pila na vodní pohon. Velice zajímavý byl obrovský lis na olej, který byl původní ze 17. století, využívající princip páky, šroubu i kola na hřídeli. Náročnost této práce si mohli zájemci opět vyzkoušet a zjistit tak, kolik dřiny stojí za miskou oleje. A jednu otázku máme i pro vás, čtenáře tohoto článku: Víte, z čeho nejčastěji Valaši vyráběli olej? Běžně se používala lněná semínka, ale úroda lnu nestačila. A protože Valaši byli zvyklí zužitkovat vše do posledního kousíčku, používali to, čeho tady měli nejvíc: jadérka švestkových pecek. Takže Valaši toho o fyzice věděli opravdu dost – a hlavně, uměli ji vyžívat ve své každodenní práci. Kde nestačí svaly, tam vítězí fyzika!