Jako studentům estetického a dějepisného semináře se nám naskytla možnost zpestřit si maturitní ročník výletem za kulturou, historickými památkami, literárními i hudebními zážitky, a tak jsme ve dnech 24. a 25. října vyrazili na exkurzi do Prahy.
Naše první cesta vedla na Václavák, kde jsme vzdali hold jak svatému Václavovi, tak Janu Palachovi. Poté jsme odložili zavazadla v hostelu “Pomeranč”, který se na dva dny stal naším útočištěm. Odpoledne byla naplánovaná prohlídka Staroměstské radnice. Jelikož jsme byli jako skupina ohlášeni dopředu, elegantně jsme předběhli nekonečnou frontu návštěvníků a bez čekání se dostali přímo na věž, odkud se naskýtá krásný pohled na historické centrum Prahy. S průvodkyní jsme prošli také vnitřní prostory radnice a jako správní turisté, kteří nikdy neviděli hodiny, jsme si počkali na Orloj.
V původním plánu byla procházka na Vyšehrad, odradil nás však náhlý déšť a fakt, že většina našich deštníků zůstala v hostelu. Vyšehrad jsme tedy odsunuli na následující den a vydali se nejprve do Paláce Lucerna na výstavu věnovanou Václavu Havlovi, zde jsme opět pozdravili sv. Václava tentokrát v jiné poloze a provedení Davida Černého, a pak na Karlovo náměstí, kde jsme navštívili Neviditelnou výstavu. Ta má autenticky návštěvníkům přiblížit svět nevidomých. Společně jsme strávili hodinovou prohlídku v úplné tmě a pod vedením nevidomého průvodce, který byl naprosto skvělý, jsme prošli prostory napodobující reálný svět: šli jsme na návštěvu do bytu, ocitli jsme se na rušné ulici, navštívili jsme galerii, viděli houby v lese 😉 a zapadli do neviditelného baru. V každém z nás výstava zanechala spoustu dojmů. Rozhodně není na škodu si jasně připomenout, že možnost vidět svět kolem sebe není samozřejmostí pro nikoho z nás.
Večer jsme v divadle ABC zhlédli zpracování knihy Roberta Fulghuma “Drž mě pevně, miluj mě zlehka”, které někoho oslovilo více, někoho méně, ale tak je to ostatně s veškerým uměním. Divadlem oficiální program pro den první končil, zbytek večera strávil každý po svém. Nikdo se však ve víru velkoměsta neztratil – první den tedy skončil úspěšně.
V úterý ráno jsme se, tentokrát již vybaveni deštníky, jež nakonec déšť naštěstí odradily, znovu vydali dobýt Vyšehrad. Samozřejmě nejvíce nás oslovili Slavín se svými osobnostmi a bazilika svatého Petra a Pavla, kterou založil český král Vratislav II. v letech 1070-1080. Z Vyšehradu jsme si pěšky prohlédli kubistické domy na Libušině ulici, Rašínovo nábřeží s jeho památkami: Emauzský klášter, kryptu našich hrdinů parašutistů, protančili jsme kolem domu Vlada Milunice a Franka O. Gehryho až k Národnímu divadlu, které jsme si prohlédli za doprovodu milého pana průvodce.
Posledním bodem programu byla Národní galerie ve Veletržním paláci. Tato největší funkcionalistická stavba Prahy skrývá stálou expozici Umění 19. až 21. století. Oslovují vás díla velikánů, jako jsou: P. Picasso, C. Monet či V. van Gogh a dále celá Česká moderna: F. Kupkou počínaje a F. Drtikolem či J. Kolářem konče. Součástí výstavy byla také expozice A. Muchy Slovanská epopej, která se v lednu vydává do Japonska. Určitě bychom se shodli na tom, že Slovanská epopej či klasici českého umění stáli za návštěvu, ovšem z některých exponátů, namátkou třeba u betonem zalitého klavíru či u mrtvé kozy plovající v bazénu, jsme byli lehce rozpačití, neb nám asi unikal smysl. V tom je však ostatně krása umění….
Po výstavě nám zbyla i chvilka času na volný rozchod po městě. Čas v Praze rychle ubíhal a přiblížila se hodina odjezdu. Na nádraží trefili naštěstí všichni, a tak jsme se mohli s klidem pohodlně usadit ve vlaku a ještě naposledy prodiskutovat zážitky a dojmy z exkurze, která jistě najde své účastníky i příští rok.
Karolína Němečková, Jakub Podešva