Konec prázdnin většině studentů nedává příliš mnoho důvodů k radosti, malá skupinka současných a bývalých studentů gymnázia se však přece jen měla na co těšit. Konec srpna totiž znamená další ročník Mezinárodních letních workshopů ve Wannsee!
Letos jsme vyrazili o den dříve a první noc společně strávili v Praze. V sobotu ráno jsme se vydali na dlouhou cestu směr Berlín. Náš nový „lídr“ nás zvládl po cestě nepoztrácet, dorazili jsme tedy v plném počtu. Krátce jsme si prošli centrum Berlína a pak už nasedli na metro směr Wannsee. Po obvyklém bouřlivém uvítání jsme si konečně mohli užívat pocitu, že jsme opět „doma“, a těšit se na následující dny.
Letošní téma bylo Family matters?! První den patřil úvodu do tématu. Mohlo by se zdát, že téma rodiny je poměrně snadné, ukázalo se však, že každý člověk vidí rodinu zcela jinak. Ve Wannsee se opět sešel pestrý kulturní i národnostní mix, takže podnětů k diskusím bylo skutečně dost. K žádným konfliktům však nedocházelo. Já osobně jsem si opravdu naplno uvědomila, že můžete u večeře sedět s lidmi všech možných náboženství, kultur, názorů… a že pro přátelství vůbec není důležité, čemu věříte, nebo jakým mluvíte jazykem.
Od druhého dne jsme již pracovali ve workshopech. Letos jsme si mohli vybrat mezi performance, tanečním, divadelním, hudebním a komiksovým workshopem. Během celého týdne jsme načerpali spoustu uměleckých i jiných zkušeností. Několikrát jsme se také podívali do Berlína. V rámci exkurze jsme navštívili muzeum v továrně „berlínského Schindlera“ Otto Weidta, Muzeum zdi, nebo třeba centrum pro uprchlíky.
Nedílnou součástí Wannsee je takzvaný „Mezinárodní večer“, kdy každá země prezentuje své zvyky, tance, písně, smysl pro humor… (to bychom nebyli Češi, kdybychom vzali celou prezentaci smrtelně vážně). Tento rok se v naší skupině sešlo poměrně dost schopných tanečníků, kteří si ukázkou valašských tanců vysloužili bouřlivý potlesk. Letošní novinkou byla show „Wannsee´s got talent“, kde nás reprezentovala naše přespolní členka Klárka svým nádherným pěveckým číslem.
Jestli jsem vloni měla pocit, že čas ve Wannsee utíká rychle, tak tento týden uběhl rychlostí dvojnásobnou. Najednou tady byl poslední den. Dopoledne jsme dolaďovali poslední detaily, protože odpoledne přišel čas předvést, co se nám za týden povedlo vytvořit. Stále se nemohu rozhodnout, která prezentace byla nejlepší, zůstaneme tedy u toho, že všichni předvedli úžasné výkony. Večer nám vedoucí workshopů rozdali zasloužené certifikáty a pak už se každý bavil, jak chtěl. V neděli ráno jsme se všichni (v různých stádiích vyčerpání) sešli na poslední snídani a pak už nezbylo nic jiného, než se opravdu rozloučit. Někteří se neubránili slzám, věřím však, že za rok se ve Wannsee opět sejdeme. I když už nás čekají jen povinnosti, trochu z té uvolněné a radostné atmosféry si každý z nás vzal s sebou domů. Děkuji tedy našemu vedoucímu Pavlovi, že se o nás tak hezky staral a nevyměnil nás po cestě za pivo, jak původně sliboval, a příští rok na viděnou!
Karolína Němečková, 8. A8