“Zase nějaká přednáška o drogách. Takových už bylo.”
To zaznívalo mezi mými spolužáky, tudíž asi můžete tušit, že velké nadšení z asi stopadesáté přednášky mezi námi nebylo.
Ale pan Povala předčil všechna naše očekávání, alespoň moje určitě. Sice už jsem ho jednou slyšel, ale teď jsem měl dojem, že se pohnul z roviny “drogy škodí” do roviny “je vás pro drogy škoda”. Byla to příjemná změna. Už to vůbec nepřipomínalo nějakého mravokárce. Bylo skvělé, že pan Povala mimo drogy jako takové docela obsáhle zmiňoval věci jako: vlastní názor, zařazení se do kolektivu a kam až pro to zajdem, image a její “důležitost” v dnešní době a další skvělá, občas až filosofická témata. Mě to opravdu zaujalo, tudíž jsem s ním živě diskutoval, víc než- podle jeho vlastních slov- některé třídy předtím. I mým spolužákům se celá přednáška líbila, doufám i, že v nich zanechala nějaký hlubší dojem, hlavně ty věci kolem kolektivu.
Spokojenost nebyla ale jen jednostranná: pan Povala si přednášku z již výše zmíněných důvodů velmi pochvaloval. Podle něj bylo skvělé naše zapojení do věci, a to všech, tudíž se nemusel bavit “jen” se mnou a spolužačkou, která mu prý někoho připomínala, a ten to zase připomínal nám všem. Celkový dojem jsme měli myslím všichni dobrý, a dalo nám to i něco k zamyšlení.
Filip Banáš, 1. A
