Už patnáct let je naše škola zapojena do programu výměnného pobytu s Gymnáziem Kardinal von Galen z německého Mettingenu. Česká skupina je z části z Gymnázia Rožnov pod Radhoštěm, z části také z Valašského Meziříčí z Gymnázia Františka Palackého. Výměnný pobyt pro to, že teď v září k nám přijeli němečtí studenti, v červnu pojedeme zase do Německa my.
Co obnáší účastnit se výměnného pobytu? Naprosto nezbytná je znalost tzv. druhého jazyka. Bez angličtiny by to samozřejmě nešlo. Tedy, němčiny, chtěl jsem říct. Taky pochopitelně materiální hodnoty. Dům či byt, zákop nebo kryt, musíš být vždycky ráno fit. A to je vše! Prosté, člověk by ani neřekl.
A on by fakt neřekl. Jenže to vám dojde až na vlakovém nádraží, pět minut před tím…
A tak jsem tam stál. Všichni jsme tam stáli. Aby to nebyl tak velký šok, tak jsme se samozřejmě se svými Němci už bavili, víme, kdo jsou, jak vypadají, co jsou jejich koníčky, kde žijí atd. Ale stejně nikdo z nás nemohl být, tak jako naši němečtí kamarádi, zcela připraven. Zapiští brzdy, otevřou se dveře. Z jednoho vagónu se vyvalí nesmělá skupina dvaceti čtyř lidí, a vy víte, že tam někde je ten někdo… ten jeden, se kterým budete týden sdílet svůj osobní život.
A tak to začalo. Od prvních chvil rozpaků, po porozumění a soužití.
Byli jsme rozděleni do několika workshopů: sport, divadlo, umění, tanec a film. Sportovní workshop, ten, ve kterém jsem byl já, probíhal ve velké tělocvičně na našem gymplu. Náš program tvořily překvapivě sporty – basketbal, floorbal a fotbal. I když byli Němci zapálení fotbalisté, nejvíce se uchytil floorbal. Nejspíše proto, že u nich na škole není tak populární.
Hned v pátek se jak Němci, tak Valmezáci rozkoukali po Rožnově. Nejdříve jsme byli na Jurkovičově rozhledně, kde je slušný výhled na Rožnov z výšky, hned ho máte jako na dlani. Avšak k jeho poznání zblízka vymyslely naše paní učitelky tzv. Stadtrally. Je to vlastně závod (rally) ve městě (proto Stadt = německy město). Provedli jsme je sportovní, průmyslovou i kulturní částí Rožnova. Mezi naše zastávky (“checkpointy”) patřila Bučiska a skatepark, areály firem ON-Semiconductor a Brose, galerie umění Crears, ZUŠ apod.
První větší výlet se konal v sobotu. A to do Punkevních jeskyní a Brna. Myslím si, že něco jako Punkevní jeskyně se hned tak nevidí, tudíž si myslím, že to byl opravdu zajímavý zážitek hlavně pro ty, kteří zde ještě nezavítali. No a Brno? Trošku menší Vídeň. Se špatnou mapou. A drakem na radnici. A hodinami, které bijí poledne už v jedenáct hodin! (Pozn.: Někdy se poslouchat pana Ehla v dějepisu vyplatí.) No prostě takové srandovní městečko. “Stadtrally, to jsme všichni samozřejmě – zvládli. Nebo jsme se alespoň snažili, jak paní učitelky, tak my.
V neděli si každý ten obrázek namaluje, jak chce. Někdo jde poznávat přírodu, někdo zase využije možností džungle, jako je třeba Ostrava, další to pojme odpočinkově. Zkrátka – kdo je dobrý malíř…
Pondělí. To naštěstí nebylo tak rozlítané. Každý se dopoledne věnoval svým aktivitám, možnost se plně soustředit na naši základní desku (sport, divadlo, film, tanec). Ale samozřejmě jen dopoledne! Po obědě už jsme pádili autobusem na Pustevny. Nahoře tam bylo docela pusto. Až na pár dělníků a údržbářů prázdno. Fučelo a byla zima. Tak jsme si zašli na Radegasta! Myslím tu sochu, jak jinak.
A co bylo v úterý? Docela sranda. Ráno náš workshop začal bazénem, ostatní shopy byly jako normálně na svých stanovištích. Po obědě jsme jeli do Valmezu. Na valmezském gymplu byl totiž naplánovaný závěrečný program. Každý workshop si měl připravit něco svého, jako prezentaci toho, co za ten týden všechno dělali… Mně osobně se nejvíce líbil film. Tanečníci zatančili, divadelníci zahráli (Große Rübe = O velké řepě), umělci předali své výtvory a film předvedl jak jinak než film a svoji fotoknihu, na které byly fotky z celé akce. Radši se ani neptejte, co jsme tam předvedli my… (No zamyslete se, co byste předvedli jako sportovci na ukázku vašich aktivit. Jeden z těch vtipnějších nápadů bylo si třeba zahrát na pódiu fotbal s paními učitelkami.) Rád bych ovšem poděkoval maminkám, které nám tam všem připravily večeři v podobě chlebíčků, pizz, frgálů, koláčů a jiných mňamek. Bez toho bychom se tam snad všichni zkanibalizovali hladem.
K tomu, kde jsem psal, co je potřeba mít k účasti v jakémkoli výměnném pobytu, bych měl přidat ještě jednu věc. A ta je mnohem důležitější, než všechno předešlé… Ono to přece platí nejen pro výměnný pobyt, ale pro celý život. Smysl pro humor. Protože bez něj bychom všichni zkolabovali na první přepadovce, či zkoušení z fyziky, a jiných důležitých věcech.
A díky němu žijeme… Už minimálně patnáct let…
David Chýlek, 4. A8
Interview
1. Mohl by ses nám představit?
Jmenuji se Henrik Schweer, je mi patnáct. Bydlím na farmě, kde ve svém volném čase pomáhám s prací. Taky chodím hrát fotbal nebo ven s kamarády.
2. Na vaší škole probíhá několik dalších výměnných pobytů. Proč sis vybral právě Českou republiku?
Zvědavost poznat nový kus světa, lidi a kulturu. Vy, Češi, jste naši sousedé a v České republice jsem nikdy nebyl.
3. Vidíš mezi Čechy a Němci nějaký rozdíl co se týče životního stylu?
Skoro žádný. Se svou rodinou často chodíme na nějaké výlety nebo sportuju, tak jako většina lidí, které jsem tady poznal. Z hlediska školy a vytíženosti nemůžu posoudit.
4. Jak se ti líbila Praha? Je srovnatelná třeba s některým z velkých měst v Německu?
Praha je velmi velká a rozhodně stojí za to ji navštívit. V porovnání s Münsterem se Praha zdá větší a honosnější.
5. Co říkáš na naši školu? Máte v Mettingenu nějaké zajímavé aspekty, podle kterých bychom se mohli inspirovat?
Naše škola je větší. Máme větší tělocvičnu a teď máme nově moderně zařízené učebny fyziky, biologie a chemie, taktéž laboratoře.
6. Jak se ti celý pobyt v Rožnově líbil?
Vyhovovala mi volnost, se kterou k nám paní učitelky přistupovaly. Vše bylo dobře zorganizováno. Celý týden jsem si užil.