Dne 9. 6. 2016 se 5 dívek (ano, čtete správně) ze tříd 6. A8 a 2. B s šestou, paní profesorkou Evou Zakopalovou, vydalo do Design Centra ON Semiconductor v Rožnově pod Radhoštěm. A proč že vlastně?
Učivo fyziky druhého pololetí našeho ročníku se točí kolem elektřiny, obvodů a různých součástek v nich zapojených. V posledních hodinách byla zejména řeč o nevlastních polovodičích, přičemž nám byly hrubě nastíněny principy diod a tranzistorů. Jelikož nezbývá na praktické pokusy v hodinách příliš času, je fajn moci požádat místní společnost se značně vybavenější a modernější laboratoří o malé školení provázené přednáškou a jemným pomrkáváním pana přednášejícího, ing. Davida Grůzy, jenž mezi řečí neustále vyzdvihuje plusy studia polovodičů a integrovaných obvodů. Bodejť by ne. Křemíkové destičky s obvody jsou pány veškeré šedé elektroniky kolem.
Hlavním tématem školení ale byla praktická část, kdy jsme dostaly dvě zařízení o velikosti menšího počítače s šíleně ufuněným větrákem, nespočtem tlačítek a dvěma krokodýlky, malou hrstku diod (válečků s proužkem na katodě, kvádříků s mikroskopickým nápisem udávajícím vnitřní napětí a krásné červené LED světélko) a logaritmickou mřížkou s dvěma osami (IF, VF) pro značení naměřených hodnot.
Na připojeném grafu jsem vyznačila, kterou část jsme si vzaly do latě. Jelikož se jednotky grafu pohybují lineárně, je znatelný exponenciální charakter. V našem případě, tj. při značení hodnot na semilogaritmický papír, tomu bylo opačně.
Měření jsme započaly na miniaturních proudech, které měřící zařízení na náš pokyn generovalo, hodnoty proudu jsme vytvářely skrz sedm řádů až tam, kde odpovídaly maximálnímu napětí, které dioda v propustném směru vydrží, tzn. kolem 0,7 V. Jelikož jsme se na ose y (IF) posouvaly logaritmicky (vzdálenosti mezi dílky 1-9 se s většími hodnotami zmenšovaly, 10 (0) se zároveň rovnala jedničce), výsledný graf měl lineární charakter – až na drobné výchylky při měření v nejmenších hodnotách body utvořily rovnou přímku. Posléze následovalo spěšné měření, kdy jsme místo proudu snižovaly napětí, abychom si ověřily, že grafy nelžou. Že nám ve škole nelžou. Že přístroje nelžou a fyzika je věda pro Bohy.
Ne, dobře, nebudu přehánět. Pan ing. David Grůza nám nakonec představil rozličné užití diod a nechal nás zapojit slavnou LEDku, která se, samozřejmě, se zvyšováním napětí rozsvěcovala víc a víc. Po lehce infantilním závodu o to, která skupina má svítivější červené světélko, zbyla ještě spousta času pro naše zvídavé dotazy, načež se s námi milý přednášející rozloučil, mrknul a apeloval na studium elektroniky. Tak uvidíme, třeba z nás ještě budou IT specialistky.
Tímto chci poděkovat paní Zakopalové za její ochotu a volný čas, který nám věnovala, rovněž společnosti ON Semi za poskytnutí prostor, prostředků a nastínění nových vizí.
Za fyzikální nadšence
Simona Žabková, 6. A8