V pondělí 27. 2. se všichni úspěšně (někteří teda neúspěšně) nalodili do autobusu na nádraží, vylodili se u chaty HC Vítkovice steel a ubytovali se ve svých pokojích. Znaveni (i po nepříliš dlouhé cestě:)) jsme však museli hned na svah pod vedením pana učitele Janíčka a paní učitelky Kořínkové. No, budu-li upřímná, cesta byla delší, než bychom čekali (tudíž děkujeme za rozcvičku již v této podobě). I přes nepříliš přírodní sníh jsme si užili každou jízdu. Počasí bylo většinou slunečné a teplota vyšší (opravdu pouze když nepočítáme dny, kdy padaly malinké kapičky vody a kopci se nesla těžká mlha a jen po jednom sjezdu jsme vypadali, jako kdybychom projeli potokem…).
Ráda bych taky podotkla, že mám ohromně šikovné spolužáky, kteří se naučili na snowboardu jezdit nečekaně rychle (jen některým to moc dlouho nevydrželo, ale neboj, Beátko, neustále jsme na tebe usilovně mysleli). Po dopoledním tréninku jsme se vraceli zpět do chaty, kde nás čekalo příjemné teplo, sucho a výborné jídlo. Odpoledne probíhala v podobě nejrůznějších her, u kterých se nám nevytrácel z tváří vřelý úsměv. Ať už to byl výpadek proudu způsobující jisté napětí a strachuplnou i dobrodružnou atmosféru okolo, naše hlasité zpívání, paranormální příhody se střešním oknem koupelny či cokoliv jiného, všechno jsme si užili s úsměvem na tvářích. Každý den byl úžasný a jsem si jistá, že zážitky jsou silné a na spoustu momentů nikdy nezapomeneme.
Marie Lázníčková, 2. A8