Jak vás stručně uvést do děje našeho neobyčejně výživného výletu, abych vás nevyčerpala tak, jak nasazené rychlé tempo panem Jurčákem vyčerpalo nás? Bylo 23. června a plán zněl vcelku jednoznačně. Autobusem se svézt do Velkých Karlovic, vypůjčit si koloběžky a na těch se následně dostat do Vsetína. Uvědomění faktu, že na koloběžkách pojedeme třicet kilometrů, při kterých nám slunce bude nelítostně vypalovat ramínka nátělníků a úpěnlivě pálit do obličeje, přišlo až po prvních pár kilometrech a dlouhé přestávce na Balatonu v Karolínce, kam jsme přijeli sníst nachystané jídlo na náš „balatonský piknik“ a zchladit se ve vodě. Snad po vás nemohu chtít soucit nad našimi v horku topícími se těly, ale každý známe pocit svěžesti a dalo by se říct částečného znovuzrození, který nás pohltí hned při prvním ponoru pod hladinu. Na piknikových dekách se kupodivu u nikoho nenašla typická svačina ve formě řízku s kusem chleba. Nenaplnění českého stereotypu mě trochu zklamalo, ale uklidnila jsem se po tom, co si devadesát procent účastníků výpravy koupilo na osvěžení Kofolu. Po přestávce na nás čekala ještě dlouhá cesta, kterou jsme ujeli již zmíněným vysokým tempem našeho pana učitele a cestou nám zněl v uších hukot Vsetínské Bečvy, o které jsme se dozvěděli zajímavé informace.
Do cíle jsme všichni dorazili, aniž by nám chyběly končetiny. Z toho plyne, že výlet plný rozzářených úsměvů a všemožných zážitků byl více než úspěšný. A proto chceme poděkovat za skvělou organizaci a společnost panu učiteli Jurčákovi a panu učiteli Janíčkovi. Po celém roce distanční výuky bylo stmelení kolektivu formou akčního výletu opravdu potřeba.
Magdaléna Válková, videa Amálie Camfrlová