Určitě to znáte. Jedete vyhrát závod v běhu nebo zeměpisnou soutěž, účastníte se zajímavé přednášky, navštívíte kino či divadlo, a než se nadějete, ví o vašem výletě svět. Objevili jste se na stránkách rožnovského gymnázia. No jo, jenže ty články se pochopitelně nepíší samy a věřte mi, když říkám, že není větší noční můry než prosba vašeho profesora, zda byste nemohli pár slovy zhodnotit proběhlou akci, ať je co dát na web, ať se na nás nezapomene.
Což o to, “splácat” pár vět, to by přeci pro studenta gymnázia neměl být problém, ale napsat kvalitní report o jazykovém zájezdu do Španělska, to už je oříšek. Bylo by nejspíš vhodné začít výčtem zdánlivě nesouvisejících slov, která velmi překvapivě vygradují v cílovou destinaci, která se mezi 27. únorem a 6. březnem stala naším domovem.
Tak tedy…
Salamanca, slovo spojující minulost s přítomností, vzdělávání, zábavu, dobré jídlo, 29 studentů s láskou ke španělštině, tři nadšené profesorky a jeden nezapomenutelný týden.
To by myslím celkem šlo, ale co dál? Psát, že jsme vyjížděli už v neděli dvacátého šestého v 23:45, to asi nikoho zajímat nebude. Ani to, jak jsme před půl pátou ráno stepovali na letišti ve Vídni. Milovníci letadel či piloti/tky (dívám se na tebe, Klárko) by snad uvítali, kdybych teď uvedla přesný typ našeho letadla, ale zklamu vás. Nemám ponětí, čím jsme letěli. Vím jen, že cesta byla, k mé velké radosti, rychlejší, než se předpokládalo a my tak brzy opět cítili pevnou půdu pod nohama, španělskou půdu.
Následovalo seznámení s Javierem, naším průvodcem, a pak dlouhá cesta autobusem z Madridu do Salamancy, kde už na nás čekaly mamás espanolas, které si nás odvedly domů. Po obědě a siestě měl každý možnost poprvé (avšak ani omylem naposledy) vyzkoušet svůj orientační smysl a schopnosti číst v mapách. Plán zněl jasně, sejít se v 17:00 na Plaza Mayor. Tímto bych ráda složila poklonu zeměpisářům, protože k mému překvapení úkol zvládli všichni do jednoho, a to i více méně v čase. S Javierem jsme prošli město a dozvěděli se, jako za ten týden ještě mnohokrát, spoustu střípků a zajímavostí z historie Salamancy, a to i navzdory skutečnosti, že mluvil španělsky. Chápete to? Španěl a mluví jen španělsky?!
Následující všední dny probíhaly vlastně velmi podobně. Snídaně, dvou a půl hodinová výuka španělštiny na univerzitě, oběd, siesta, procházka po městě a památkách, kavárna, večeře. Přiznám se, že nevím jistě, jestli kroky každého účastníka našeho zájezdu vedly po Javierově výkladu do kavárny, ale vzhledem k počasí, tj. pocitové teplotě snad mínus deset, si to dovolím předpokládat. V pátek jsme pak převzali certifikáty – důkaz o absolvování 10 hodin na USALu.?
Narušení naší zaběhnuté rutiny přišlo až v sobotu s celodenním výletem. Nejprve jsme navštívili Segovii, prošli se jejími uličkami, prohlédli si hrad Alcázar a vyslechli si jediný výklad v angličtině, dokonce i na akvadukt došlo. Následovalo městečko Avila se svými hradbami a klášterem svaté Terezie. A den jsme zakončili další nekonečnou cestou autobusem.?
Potom přišla neděle, poslední den v Salamance a také volné dopoledne. Škoda jen, že v neděli bývá většina obchodů zavřená. K tomu se ještě přidal déšť a uzavřené Plaza Mayor s přilehlými ulicemi kvůli půlmaratonu. Před obědem jsme si prohlédli město z věže salamanské katedrály a odpoledne dostali za úkol získat odpovědi na 25 otázek s pomocí místních. Po jejich vyplnění už na nás čekalo balení kufrů.
Náš poslední den, pondělí, se nesl v duchu umění. Brzy ráno (na španělské poměry) jsme vyrazili do Madridu, kde jsme navštívili muzeum Reina Sofía, které se, mimo maleb Salvadora Dalího, pyšní především Picassovou Guernicou. K večeru už jsme opět stáli na letišti, (ne)připraveni vyrazit domů. Bez problémů jsme přistáli ve Vídni, zásluhy připisuji báječné pilotce, a náš nezapomenutelný týden ve Španělsku zakončila cesta autobusem zpátky do Rožnova, která byla, pro každého bdělého v okolí Kuby Zajíce, sladká jako med.
A takhle se, vážení, vy stateční, kteří jste dočetli až sem, píše report. Aspoň doufám… 🙂
Závěrem bych ráda poděkovala paní učitelce Lucii Střílkové a Ciře za perfektní organizaci a překlady do češtiny, paní ředitelce a hlavně vám/nám, všem účastníkům, za čas strávený v tak skvělé a skvěle naladěné společnosti.
Klára Kvapilová 7. A8
