Dne 22. 4. 2015 jela třída 5.A8 na terénní cvičení k řece Bečvě mezi Milotice nad Bečvou a Černotín, kde se na jeden den stala předmětem zájmu právě říční krajina, její využívání člověkem a také stav řeky samotné. Začátek znamenal cestu vlakem a po příjezdu do Špiček jsme se vydali podél řeky až na okraj mapované oblasti. Tam proběhlo rozdělení do tří skupin – dvě skupiny mapovaly říční nivu řeky Bečvy a jedna skupina se zabývala stavem samotného koryta řeky.
Všechny oblasti jsme si společně prošli a následovala zpáteční cesta do Rožnova pod Radhoštěm.
Celý výlet se konal za doprovodu Mgr. Richarda Ehla a Mgr. Jana Marka, kterým bychom také chtěli poděkovat za umožnění terénního cvičení, při kterém jsme mohli zužitkovat naše teoretické znalosti ze školních hodin geografie a biologie v praxi a užít si také nějakou tu legraci s kamarády i s kantory.
Konkrétně čekalo první skupinu mapování koryta Bečvy, nalezení, fotodokumentace a popis biotopů koryta Bečvy včetně určování vegetace, zatímco zbylé dvě skupiny se zabývaly mapováním levobřežní resp. pravobřežní nivy, jejich současným využitím a hodnocením zdejší ekologické kvality a stability.
Výsledky:
1. Koryto řeky Bečvy
Na pravém břehu řeky jsme mohli vidět erozní tvar – břehovou nátrž. Je to svislá stěna v zeminách nebo málo zpevněných horninách vytvořená obvykle v nárazových březích meandrů a zákrutů vodních toků, tam, kde je břeh tvořen málo odolnými materiály. V tomto případě mohla mít i více než 5 m ode dna. Tyto tvary dokázaly, jak si povodeň dokáže poradit s umělým zpevňováním břehů člověkem. Když jsme se posunuli dále, mohli jsme vidět také akumulační tvar – štěrkovou lavici – nános hrubších říčních usazenin (štěrk, písek) v aktivní zóně podél břehu.
Několik metrů od koryta řeky se rozprostíralo boční povodňové koryto – tudy teče voda v období povodní (dochází k usazování částic přivlečených vodou) – to lemoval pás vrb a olší.
V korytě řeky se nacházejí též centrální štěrkové ostrovy, které vznikají vymletím horniny z bočního břehu a následným usazením.
Řeka disponovala také mrtvými rameny, která vznikla v důsledku změny tvaru koryta, proudu řeky, propojováním meandrů, oddělováním částí toku mělčinami apod.
Nejčastější vegetací byly byliny jako pryšec, divizna či zemědým.
Aktivní zóna (koryto) řeky zde po povodních z let 1997 a 2010 měří kolem 120 m, vyskytují se zde výše zmíněné typy biotopů, přičemž v místech, kde se povodním podobná “revitalizace” nezdařila, zde šířka koryta nepřesahuje 40 m a také výskyt podobných biotopů, dříve pro říční krajinu tak typických, je zde prakticky vyloučen.
2. Levobřežní niva
V levobřežní nivě dominují 2 kategorie krajinného pokryvu – lužní les a orná půda – které byly téměř ve vyrovnaném poměru výskytu. Lužní lesy zde mají poměrně dobrou ekologickou kvalitu – většinově převažuje přirozený porost, dále jsme zaznamenali lesní pláště, ornou půdu (pěstování ječmene) a polní účelové komunikace. Narazili jsme však také na poměrně rozsáhlá vykácená území a jejich zdevastované okolí – následek těžby dřeva.
Jako zajímavost můžeme uvést působení zoocenózy na svůj biotop, bobři v lužním lese značně ohlodali kmen jednoho starého a objemného topolu. Vegetace zde byla poměrně bohatá, ze stromů se nejčastěji vyskytovaly topol kanadský, jasany, duby, olše a blízko břehům také vrbové porosty. Mezi další zástupce rostlinstva můžeme uvést nepůvodní křídlatku japonskou, orsej jarní, pryšce chvojku, kopřivy,…
Celková hodnota ekologické kvality levobřežní nivy je na stupnici – (nejvyšší) až 1 (nejnižší ekologická kvalita) přibližně 2,77. I přes ucházející kvalitu lesů (ne všechna vegetace je přirozená a původní) výsledek ovlivnilo vysoké zastoupení orné půdy, účelové komunikace a vykácená území.
3. Pravobřežní niva
V pravobřežní nivě se většina vegetace však soustředila do oblasti nivního lesa (na mapovaném území zastoupen z cca 35%) a přirozených luk (45%). Orná půda zde zabírala přibližně 7.5% území. Zbytek představovaly mokřady – přirozené i narušené (4.5%) , liniová společenství s dřevinami (4.5%), lesní porostní pláště a lemy (2.5%), silnice, dopravní náspy, železnice či drobné přítoky Bečvy. Zvláštností pravobřežní nivy byla silnice 1. třídy a železnice, jež nebyly na opačném břehu k vidění.
Vegetace byla i zde poměrně bohatá. V nivním lese se vyskytoval hlavně topol kanadský, dále také křídlatka japonská či bez černý. Z bylin jsme nalezli např. orsej jarní, ožanku kalamandru, prvosenku jarní nebo rozrazil perský.
Finální stupeň ekologické stability se i zde pohybuje okolo hodnoty 3. Stabilita by se dala očekávat větší, je však negativně ovlivněna přítomností orné půdy, silnice, železnice a nehodnotných liniových společenstev podél komunikací – u žádného z nich v průměru nepřesahuje ekologická stabilita číslo 1.
Shrnutí:
Co se řeky samotné týče, schopnost řek se povodní vyrovnat s negativními zásahy člověka do přirozeného chodu je obdivuhodná. Pakliže je břeh zpevněn a koryto masivně zúženo, dokáže se opět podstatně rozšířit. Zúžení koryta znamená také jeho prohloubení, což znemožní existenci jakéhokoli brodu (jak si někteří z nás vyzkoušeli na vlastní kůži). Krom toho, v nezpevněných částech pracují procesy říční eroze a akumulace tak, jak mají. Vznik štěrkových lavic je toho důkazem. V povodní takto “obnovených” úsecích jsme pak objevili celou řadu cenných biotopů, které ve zpevněných a zúžených úsecích vůbec pozorovat nelze.
Říční niva celkově působí rozporuplně, je tu hojnost původních druhů, cestičky vyšlapané zvěří, nikde jsme nezaznamenali žádnou skládku, cesty v nivě víceméně polní, ale na druhou stranu byl zaznamenán nikoli nevýznamný výskyt nepůvodních druhů (křídlatka a další invazivní druhy se na mapovaném území zdály být větší hrozbou než přímý zásah člověka), železnice na pravém břehu, zemědělsky využívaná půda a oblasti těžby dřeva, byť v minimálním zastoupení.
Povodní “k přírodě přiblížené” úseky dokazují, že citlivější hospodaření člověka na řekách a v říční krajině obecně by mohlo ve výsledku přinést daleko větší užitek než to, jak se ke krajině a k životnímu prostředí chová nyní.
Za integraci prací jednotlivých skupin zodpovídají, resp. vypracovaly:
Kristýna Ľalíková a Simona Žabková (s drobnou korekturou Mgr. Ehla :-))