Probouzím se za zpěvu ptáků. Jsem na Kaprálově mlýně, úžasném místě, jehož pestrou minulost jsem poznala během včerejší komentované prohlídky. Velká historie dvacátého století -vznik Československa, hospodářská krize, druhá světová válka a nástup komunismu, se zde proplétala se životem rodiny Kaprálových. Jsem tu se svými žáky. Přijeli jsme na akci pořádanou Masarykovou univerzitou, abychom prezentovali náš sedmiměsíční projekt.
Na Kaprálově mlýně nejsme poprvé. Zúčastnili jsme se i loňského ročníku, a protože nás program zaujal, rozhodli jsme se přijet znovu. Projekt Bohatství Země, letos s podtitulem Vyřeš krizi ve stavebnictví, nás oslovil tím, jak přirozeně propojuje přírodní vědy – zejména geologii – s ekonomií a reálnou praxí.
Pětičlenné skupiny středoškoláků se po celý rok věnují jednomu tématu – letos to byla těžba stavebního kamene. Na první pohled se stavební kamenivo nemusí zdát jako zvlášť atraktivní téma pro středoškolský projekt, ale brzy jsme zjistili, jak různorodé má využití. Zejména stavebnictví se bez něj neobejde. Používá se jako podkladová vrstva při výstavbě komunikací, (věděli jste, že na výstavbu jednoho kilometru dálnic je třeba 45 až 50 tisíc tun kameniva?), jako zásypový materiál, ke zpevnění povrchů nebo jako přísada do betonu.
Úkolem každé skupiny je navrhnout nejvhodnější řešení těžby pro zadané ložisko. Nejprve musí nastudovat geologické informace o ložisku, na základě rozměrů lomu a vlastností horniny spočítat zásoby nerostné suroviny, spočítat dobu těžby a poté podle zjištěných výnosů a nákladů posoudit ekonomickou výhodnost projektu. Následuje analýza konkurence, návrh plánu těžby i prodeje, studium příslušné legislativy, seznámení s procesem EIA a úvaha nad tím, jak projekt představit lidem žijícím v okolí fiktivního lomu. Na závěr studenti celý projekt prezentují před odbornou porotou. Během roku odevzdávají průběžné výpočty a rešerše, na které odborníci z MUNI poskytují podrobnou zpětnou vazbu. Popravdě, obdivuji svůj studentský tým, který tomuto komplexnímu projektu věnoval hodně času a práce.
Dívám se na Teams a vidím, že ještě o půl páté ráno členové mého týmu v chatu diskutovali o posledním úkolu. Závěrečnou část projektu zadává porota až večer po prezentacích. Tým má čas od sedmi od večera do osmi do rána, aby na základě informací, které zjišťoval celý rok, vyřešil (a druhý den prezentoval) poslední zadaný problém. Někdo jde spát ve dvě, někdo ve čtyři a někdo vůbec.
Ráno v osm se všichni scházejí ve společenské místnosti a navzájem obhajují výsledek své (celo)noční práce. Je fascinující sledovat, co dokážou během jediné noci vytvořit. Můj tým dokázal ke své závěrečné prezentaci vytvořit i úvodní video. A já si uvědomuji, že tihle studenti jsou naše budoucnost – chytří, kreativní, cílevědomí a nadšení. Jsem samozřejmě nejvíce hrdá na svůj tým; byli skvělí. Ale výborní byli úplně všichni.
Na zpáteční cestě domů ve vlaku vstřebáváme dojmy. Dobrou náladu mi trochu kalí informace, která zazněla mezi řádky. Na další ročník už možná nebudou finance. Podobná situace se řeší i v Biologické olympiádě, kde se letos také diskutuje o snižování příspěvků. Já doufám, že k tomu nedojde. Absence finanční podpory vědomostních soutěží pro žáky základních a středních škol omezuje možnosti rozvoje nadaných dětí. A právě tyto nadané děti by měly být za 15 či 20 let těmi, kdo společnost posune dál – lékaři, inženýry, vědci, programátory, ekonomy. Podpora nadaných dětí je relativně malá investice s velkou návratností pro celou společnost. A tak si říkám: šetříme opravdu na správném místě? Co se stane, pokud podporu nadaných dětí zanedbáme? A co to bude znamenat pro naši budoucnost?
Olga Gardašová
(článek byl publikován v týdeníku Respekt: https://www.respekt.cz/tydenik/2026/19/trochu-jine-kamenivo)
