Dne 15.dubna se studentky 6.A8, Michaela Mlnaříková a Kristýna Ľalíková účastnily krajského kola biologické olympiády kategorie B, které se konalo na fakultě technologické Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Děvčata si se silnou konkurencí poradila zdatně, a ačkoliv se nakonec na předních příčkách neumístila, rozhodně svými výsledky našemu gymnáziu ostudu neudělala. Níže si můžete přečíst podrobnější reportáž z celého dne, kterou sepsala Kristýna Ľalíková.
4:30 – V libých tónech zvonění mého budíku uvažuju, co tohle bylo za nápad. S vědomím, jak dlouho jsem ještě mohla spát, opouštím postel.
7:00 – Kodrcání autobusu uspává natolik, že nepoznám ani těch pár kytek zahlédnutelných z okna, se kterými by normálně nebyl problém. Začínám být nervózní.
8:00 – Dorazili jsme do správné (!) školy. Opravdu hřejivá vzpomínka na náš Ústav přichází při šlapání do 4. patra. Po prodělání malého astmatického záchvatu zjistím, že jsem si zapomněla přezuvky. No co, to se stává, určitě nebudu sama. Jsem trochu nervózní.
8:30 – VŠICHNI mají přezuvky. Při cestě na úvodní proslov hlasitě klapu chodbou a počítám nápisy „děkujeme, že se přezouváte“. Jsem hodně nervózní.
9:00 – Olympiáda je rozdělena na tři části – teoretický test, laboratorní cvičení a poznávačku. Mě nejdříve posílají na poznávací část. Čeká tam 14 rostlin, 14 živočichů a 10 otázek na základě praktického pozorování.
9:30 – Přesunuji se na teoretickou část. Po přečtení osmistránkového testu ve formě a, b, c, d nastává zásadní změna. Nejsem nervózní. Je mi to fuk. Metodou ententýky vyplním polovinu listů a u druhé v duchu děkuju člověku, který vymyslel, že bude založena na logice.
11:30 – Obědvám na sluníčku a sama sebe ujišťuju, že jsou i důležitější věci, než být chytrá. Po přestávce následuje poslední, laboratorní část. Ta je nejdelší a skládá se ze dvou laboratorních cvičení.
12:15 – Po půlhodině stahování kuřecího křídla z kůže v hrůze zjišťuju, že doprovodné papíry s otázkami vyžadují psanou odpověď. To vede ke změně taktiky z „ententýky“ na „vaříme z vody“.
13:15 – U druhého cvičení, zabývajícího se průřezem smrkového jehličí, přemýšlím, jestli je možné skončit s mínusovým počtem bodů. (Není. Skončila jsem v plusu. Navíc vůbec ne špatně umístěná. Zázraky se dějí.)
13:30 – Po dokončení poslední části přišel pocit, že jsem odvedla kus práce.
14:00 – Po prezentaci autorských řešení přišel pocit, že jsem absolutní nedouk. S povzdechem usedám na jednu z židlí v laboratoři, kde čekáme na výsledky.
15:00 – Pomalu s láskou vzpomínám na pohodlnost sedadel v rožnovském kině. Nedívám se na hodiny, protože čas lehce poznám podle pana Malíka. Míra vytřeštěnosti jeho očí, která je přímo úměrná délce čekání, se pravidelně zvětšuje při každém nahlédnutí do laboratoří a následném zjištění, že ještě musíme čekat.
16:00 – Cesta domů se zdá být nekonečná. Žádné kytky už nechci ani vidět, natož poznávat. Od těchto chmurných myšlenek mě naštěstí zachraňují úvahy o všelijakých tématech nebiologického charakteru a tak domů dojíždím s úsměvem 🙂
A teď vážně, biologická olympiáda je skvělá zkušenost. Biologické nadšence obohatí o nové a zajímavé informace a budoucí studenty medicíny potencionálně vybaví diplomem. Nebo alespoň spolehlivě připraví na další ročníky – ve zkratce, kašlete na přípravné texty, učte se poznávačku (a nezapomínejte přezůvky). Takže směle do toho. Držím vám palce a biologii zdar.