Ačkoli nás bylo méně, než bylo původně známo,
sešli jsme se 26. 1. v neděli ráno.
Vyzvedl nás autobus malý, červený,
kam natěsnali jsme se se svými lyžemi.
Pak už nám rodiče jen naposled zamávali
a my se na cestu nadšeně vydali.
Po nějaké době jsme na Stýskalonce zastavili
a po vlastních nohou došli k cíli.
Ubytování bylo velice útulné a hezké,
do pouhých čtyř pokojů jsme se vlezli lehce.
Pak odpoledne na lyžování konečně nastal čas,
kdy své schopnosti osvěžit museli jsme zas.
Ke svahu vedl kopec, který byl tzv. „boží“,
ovšem při pohledu zdola měl každý pocit, že se složí.
Za těch pět dní jsme se všichni o něco zlepšili
a také svah v dobrém zdraví přežili.
Jeden den jsme na horskou službu dokonce udělali výlet,
tam nám pán odpověděl na všechny dotazy během chvíle.
Dozvěděli jsme se plno nových informací,
třeba co nikdy nesmí chybět na horské stanici.
Některé večery jsme slýchali pohádky na dobrou noc,
které všem, co je slyšeli, líbily se moc.
Celkově však čas velice rychle utekl,
že by to nikdo z nás ani neřekl.
Lyžák byl ale zábavný velice
a my na něj budeme vzpomínat ještě dlouhé měsíce.
Míša Urbanová (1. B), Anna Maria Bathke (5. A8)